Punková scéna hnědne

Punk jsem začal poslouchat ve čtvrté třídě základní školy. Když si dnes jako učitel představím žáka čtvrtého ročníku s trikem HNF, přijde mi to trochu úsměvné.

Tehdy jsem se ale považoval za maximálního borce. Být mladým pankáčem pro mě bylo naprosto přirozené, protože jsem do té doby neslyšel žádnou hudbu, která by mě okamžitě tak chytla. Psal se školní rok 1992 / 1993 a se spolužákem jsme pokládali základy naší kapely.

Přímočarost, upřímnost, tolerance a vyjádření názorů

Ač jsem si to v té době plně neuvědomoval, na punkové muzice mě vždycky bavila jednoduchost, přímočarost a upřímnost. Neumění hrát mohlo být velkou předností. Názory, postoje, toleranci a vymezování se vůči všemu zlu světa jsem zase hledal v textech. I proto se pro mě stala punková muzika něčím, co mě od té čtvrté třídy základky imponovalo a doprovází mě dodnes.

Rychle poté, co odezněla prapodivná éra Orlíku, jsem si uvědomil, že otevřeně rasistické texty byly součástí divoce svobodného vyjadřování přelomu 80. a 90. let.  Na konci 90. let jsem už narážky na cikány v textech nejen severočeských kapel vnímal jako plevel a hloupou klukovinu. Netrvalo totiž dlouho a všechny punkové kapely od rasistických říkanek začaly upouštět stejně rychle, jak se k nám dostávaly hodnoty západní civilizace. Na konci devadesátých let už slogany typu „vytáhneme na černý“, „cigánský problém“ nebo „černá kůže za všechno může“ hrubě nekorespondovaly s hodnotami většinové společnosti, natož lidí, kteří se hlásili k punkové scéně.

Cizinec, po kterém neštěkl ani pes

Ještě před dvěma lety jsem si myslel, že xenofobie a rasistická nenávist je výsadou nešťastných, bezprizorních a zakomplexovaných buranů, kteří nepoznali nic jiného, než vlastní nepodnětný mikrosvět a že v muzice takzvaných punkových kapel nemají místo. Bláhově jsem si myslel, že vím, na které straně bude stát ten pelmel, který se dá hodně zjednodušeně nazvat punková scéna, v době migrační krize.

Když jsme v roce 2013 - dávno před současnou uprchlickou vlnou - složili píseň Cizinec, neštěknul po ní ani pes. Vznikla proto, že jsem pracoval v neziskovce a dlouhodobě se problematice cizinců věnoval. S kapelou jsme chtěli prostřednictvím téhle písně dát jasně najevo, na které straně stojíme ve chvíli, kdy je obyčejný člověk s rodinou nucen utíkat z vlastní země, která je ohrožena občanskou válkou, násilím nebo konflikty světových mocností na území suverénního státu. Nenapadlo mě, že se píseň stane aktuální už o 2 roky později. A že nastane doba, kdy se i já budu stejně jako onen „cizinec“ obávat bezpečnosti kvůli násilnému a nenávistnému chování takzvaně slušných příslušníků našeho ustrašeného národa, jehož jsem bohužel i já od narození součástí a ve kterém se na stará kolena vyrojily jako houby po dešti křesťanské ideály. Že se budu bát dát veřejně najevo svůj vlastní názor na současnou situaci, abych náhodou nebyl pejorativně nazýván sluníčkem nebo multikulti fanatikem a nebyl ohrožován sekerami a pistolemi primitivních pomatenců na náměstích krajských měst.

Nejpunkovější české kapely světa

To, že můj pohled na svět je vskutku nemainstreamový jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsem zaregistroval některé své přátele z různých takzvaně punkových kapel proaktivně komentovat a sdílet nepřehlédnutelně zjednodušené, dezinformační, populistické a zmanipulované příspěvky na sociálních sítích a diskutovat pod komentáři a články masových médií, do kterých kdejaká česká nejpunkovější kapela na světě kéruje ve svých textech. V té době jsem tomu nepřikládal větší význam a utěšoval jsem se tím, že taková činnost pramení z nedostatku informací, nezkušenosti nebo zkrátka jen z lenosti diskutujících udělat si vlastní objektivní názor.

Pak jsem ale v listopadu 2015 dostal nedopatřením do ruky nové album kapely, která se na koncertě ve Stříbře uvedla tím, že „hrát nebudeme, bubeník dostal od Rusáků přes držku“. Měl jsem úsměv na tváři a raději jsem se na detaily neptal. Když jsem konečně po vystoupení naskládal všechny členy spolku do auta a vložil CDčko do přehrávače, bylo mi všechno jasné. V první písni punkové kapely na mě vybaflo „cigáni maj dávky dvakrát větší, nejsou invalidní důchody“. V tu chvíli jsem ten paskvil hodlal vyhodit z okna. Kluci mě zadrželi. Chtěli, abychom si album poslechli celé. Dlouho jsem z nějaké muziky necítil tolik nenávisti k tomuhle světu, jako z 8 písní téhle západočeské kapely. Frustrace, násilí, zlost. Chlapcům a dívce to nelze mít za zlé, protože současný svět je opravdu hodně nespravedlivý a kdo není dravec, hodně rychle upadá do beznaděje a zlosti. Ale svádět to na cigány? A dvakrát větší dávky? Naprostý nonsens. A už vůbec nechci mluvit o zjednodušování, paušalizování a uplatňování kolektivní viny. Vracíme se zpátky. Do dob, které byly jednoduché pro stádo tupých ovcí, ale ne pro lidi toužící po svobodě a spravedlnosti.

Punková scéna hnědne

Začal jsem se dívat kolem sebe ještě víc. Člen legendární punkové skupiny sdílí články Organizace proti multikulturnímu fanatismu i Bloku proti islámu. Jiní členové punkové kapely sdílí fotku na podporu lidového prezidenta Zemana (mýlím se, když si myslím, že punková scéna je pořád proti establishmentu?), islamofobní produkční se pokouší zorganizovat punkový festival a diví se, když se proti tomu někdo ohradí, bubeník jiné kapely považuje za dementy ty, kteří nezvolili za svůj životní postoj nenávist k uprchlíkům, ale otevřenou náruč jako počátek úspěšné integrace do majoritní společnosti. Kapely, které ještě nedávno hrály s „pankáčema“, se objeví na billboardu megakoncertu xenofobní modly Ortel. Člen další party sdílí koláž srovnávající fašismus s islámem a dává mezi to rovnítko. Má smysl pokračovat?

Nemá. Punková scéna hnědne. Alespoň ta část z ní, která sama sebe za punkovou označuje. Jednotlivci se podílí na nenávisti, nechutné politické propagandě, xenofobii a ustrašenosti, která je v naší zemi zcela neopodstatněná. Destruují hodnoty, které jim byly vlastní, popírají své vlastní texty (ty se tak stávají naprosto směšnými a prázdnými slogany), podporují politické manipulace (proč?) a napomáhají extrémní pravici v sebevědomě vítězném tažení českou společností. A hlavně: nesou část odpovědnosti za násilí a trestné činy, které česká policie i politici zvesela tolerují.

Pozn. Článek byl nejprve publikován na serveru Kidsandheroes.com, za uveřejnění děkuji šéfradaktorce Michaele Klocové. Více včetně diskuse zde.