- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dneska mi kolegyně asistentka pedagoga řekla, že končí. Končí ve třídě, kde je 12 žáků ve věku 12-13 let. Ve třídě, kde všichni mají individuální vzdělávací plán. Znamená to, že mají různé poruchy učení, ADHD, poruchy pozornosti. Jeden žák je navíc silný autista, má vážné problémy s trávicím ústrojím a do toho je slabozraký. S brýlemi, které byste si spletli s lupou. Občas se ním asistentka musí dojít na toaletu. Jistě si dokážete domyslet proč.
„Už to fakt nedávám, nedá se to dělat normálně, natož se studiem vejšky“, říká mi asistentka. Asi mi nikdo neuvěří, že jsem se nad jejím rozhodnutím ani trochu nepozastavil. Fakt ne.
Když jsem ji viděl při nástupu do zaměstnání, zářila. Zdravá, mladá a krásná slečna. Když ji vidím teď, je unavená, zlomená, bez energie. A hlavně bez iluzí. A přitom to je práce, kterou vždycky chtěla dělat. Alespoň do té doby, než vystuduje pedagogickou fakultu a začne „normálně“ učit. Ale prostě to zvládnout nešlo. A tak bude raději bez peněz, protože z 9.000,- čistého si stejně nemůže dovolit pronajmout byt a postavit se na vlastní nohy. Takže může jít doplňovat zboží do Globusu a bude na tom vlastně úplně stejně. Ne, možná i líp. A víte proč?
Ehm. Problém je v tom, že ona to dělala ráda. Ale za podmínek, které nabízí české školství, tak náročnou práci fakt zodpovědně dělat nejde. Něco o tom vím.
PS: Pro dokreslení, jak působí taková nabídka na práci.
PS2: Ten inzerát je myšlen vážně.
Další články autora |