Vrtěti severokorejským psem

Daniel McAdams z Institutu Rona Paula se nedávno zamyslel nad současným mediálním spinem okolo severokorejských vojáků v Rusku. Jeho myšlenky je možné rozvinout ještě dále, protože souvislosti se změnou západní hegemonie existují.

Po tvrzeních a popíráních ze strany spojenců i oponentů se konečně ukázalo, že spekulace o přítomnosti severokorejských vojáků v Rusku jsou pravdivé. Ale přece, podle všech narativů, zbité, zkrvavené a demoralizované ruské armádě, která údajně ztratila statisíce vojáků a je na pokraji kolapsu, by ani deset či padesát tisíc severokorejských vojáků nemohlo pomoci. Je to jen kapka v moři.

Samozřejmě, pokud by Ukrajinská armáda sama neutrpěla ztráty, které se blíží milionu vojáků (ať už zabitých, nebo trvale vyřazených z bojových operací). Rusko pomalu, ale stabilně vytlačuje ukrajinské síly z Kurské oblasti a postupuje na většině frontových linií na Ukrajině, přestože naše média tvrdí, že prohrává, zatímco Ukrajina je prý jen krok od definitivního vítězství.
Předseda výboru pro zpravodajské služby Sněmovny reprezentantů USA Michael Turner je tak pobouřen možností přítomnosti severokorejských vojáků v Rusku, že dokonce poslal dopis prezidentu Bidenovi s výzvou k válce.

Ale s kým kdo vlastně chce válčit? Na seznamu jsou Čína, Írán, Severní Korea, Rusko… Zdá se, že si neuvědomuje, že současný konflikt (a bude zázrak, pokud Čína nevyužije příležitosti k definitivnímu potvrzení svého vlivu na Tchaj-wanu) je mnohovrstevnatý a zasahuje zájmy mnoha států, z nichž některé jsou jaderné mocnosti. Ruskou kartou se hrálo tak dlouho, až nakonec nezůstalo nic.

Severní Korea a Rusko podepsaly dohodu, podle níž jejich armády budou spolupracovat a dokonce si navzájem přijdou na pomoc, pokud bude jedna z nich ohrožena. Taková dohoda není nijak odlišná od smluv o vzájemné obraně, které USA uzavírají se svými partnery v NATO i na bilaterálním základě.

Je všeobecně známé a dohledatelné ve veřejných zdrojích, že země NATO cvičí ukrajinské vojáky nejen na svém území, ale i přímo na Ukrajině. Je tedy zcela v pořádku, aby USA a jejich partneři v NATO vyslali vojáky na Ukrajinu, aby cvičili její armádu v boji proti Rusům a obsluhovali složité zbraňové systémy, které by ukrajinská armáda sama nedokázala ovládat. Avšak když Rusko uzavře dohodu se Severní Koreou, aby jejich armády mohly cvičit společně na ruském území, stává se to záminkou k zahájení třetí světové války.

Pamatujete na dvouletý narativ „Rusko prohrává“? Tento týden však vrchní velitel NATO v Evropě, generál Christopher Cavoli, v rozhovoru pro německý Spiegel uvedl, že Rusko z tohoto konfliktu vyjde ve skutečnosti silnější než před ním!

Tak tedy , když jinak nedáte, Rusko prohrává...

Co tedy dělat? Přidat novou figuru, aby se konzumenti médií zmátli a našli nový důvod pokračovat ve sledování a podpoře. A tak vznikl příběh o severokorejských vojácích, kteří sami o sobě nijak výrazně nezmění ruské válečné úsilí, ale získají neocenitelné válečné zkušenosti. Není divu, že Jižní Koreji se to nelíbí – vždyť současná eskalace by mohla vyústit v ofenzivu Severní Koreje proti Jižní Koreji s vojáky, kteří se vycvičili v reálném boji. Pokud se k tomu přidá potenciální útok Číny na Tchaj-wan a nestabilita na Blízkém východě, je to přesně ta poslední kapka, která by mohla ukončit hegemonii tzv. „západu“ a vytvořit multipolární svět.

Další vývoj bude jistě zajímavé sledovat, i když o Rusko a Ukrajinu tu jde až na posledním místě.