Rusko uznalo Abcházii? Nedávalo by přeci smysl, kdyby ne.

Nějak se v současném rozhořčení části „mezinárodního společenství“ začíná zapomínat, jak konflikt vznikl. Že mohl být vyprovokovaný? Mohl. Že ještě před nedávnem nevědělo 80% lidí, kde na mapě Gruzie leží? Možná.

Soucast zahranicni politiky. Bez rozdilu.Martin Nemec

Ale v širším kontextu má mezinárodní společenství na krku nedávný rozpad územní celistvosti Srbska. Že konflikty se Srbskem již na samém počátku války byly  vyprovokované? Velmi pravděpodobně. Tehdy to byla elegantní cesta jak oslabit vojensky druhou nejsilnější mocnost v Evropě, navíc odvěkého a přirozeného spojence Ruska.

A dnes Rusko elegantně provedlo tentýž tah v Gruzii (dlužno podotknout, že za mnohem menší cenu lidských životů, a v podstatě civilizovaně – tedy bez plošného zničení gruzínské civilní infrastruktury).Současný křik zlodějě „chyťte zloděje“ je přinejmenším pokrytecký, ale pochopitelný. Rusku se podařil mistrovský tah, a oponenti musí bezmocně sledovat, jak se jim jejich taktika obrací proti nim (a zároveň to zdůvodnit vlastním občanům/voličům). 

Že se Rusko vzdaluje od NATO/západního světa? Také pochopitelné, Rusko hledá a našlo svou cestu, a rozhodně se nespokojí s pozicí „druhořadého“ partnera jakéhokoliv společenství (což ve společnosti USA bude za současné konstelace vždy).

Co můžeme nyní sledovat, je emancipace Ruska, které se nechá zavléci do mírně chladných vztahů se „západem“, a ve jménu „bezpečnosti“ vytvoří velmi pravděpodobně bezpečnostní alianci s Čínou. Z pohledu prostého člověka je to v podstatě jedno (naopak to světu nabídne větší stabilitu), protože již nyní musí vstávat hrůzou vlasy na hlavě americké administrativě.

Co kdyby v Moskvě teroristé země X (bohaté na ropu, nebo jiné přírodní zdroje) zaútočili, a Rusko jim vyhlásilo válku a okupaci?A že je to možný další krok ve hře? Nechme se překvapit. 

V současných krocích Ruska nejde ani o Gruzii, ani Abcházii. Je to mocenská hra pro západní společenství a zejména USA. Zpráva je jednoduchá „buď s námi budete konzultovat všechna vaše rozhodnutí v našich sférách zájmu. V takovém případě zároveň budete respektovat naše zájmy (třeba přibližování Gruzie k NATO, protiruský radar v Evropě), a nebo my si budeme dělat, co chceme. Zkuste nám v tom zabránit.“. Nic osobního, nic odsouzeníhodného, a nic nepředvídatelného. Navíc vše v intencích zahraniční politiky USA (tu a tam validované západními státy). Jenom to provádí někdo jiný.

Ve světě probíhá nové rozdělování mocenských sfér vlivu.