EURO – Nezbytná nutnost, nebo jen ideologický symbol, soudruzi?

V posledních měsících se znovu rozvířila debata o přijetí eura v České republice, akcelerovaná projevem prezidenta, aniž by nutně tento krok přinesl převratné ekonomické výhody, které někteří politici včetně prezidenta slibují.

Kdo chce euro, může jej už dnes svobodně používat

Jedním z hlavních argumentů pro oficiální zavedení eura je údajná nemožnost komfortně používat měnu v každodenní praxi bez jeho státem posvěceného statusu. Jenže to, co řada politiků a zastánců eura opomíjí, je realita:

1. Vedení účetnictví v eurech:
   Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v § 24a umožňuje vést účetnictví nejen v české koruně, ale také v eurech, amerických dolarech či britských librách. Pro mnoho firem orientujících se na export nebo import proto není problém fakturovat či vyhodnocovat své hospodářské výsledky přímo v eurech.
2. Fakturace a platby:
   Fakturace v eurech je běžnou praxí, a díky SEPA platbám nejsou přeshraniční převody v eurech v rámci EU/EHP zpoplatněny víc než tuzemské transakce v korunách. Podnikům se tak obchod s partnery v eurozóně usnadňuje – nemusí čekat na formální vstup do eurozóny.
3. Přirozená volba trhu:
   Každý, kdo má ekonomický důvod používat euro, může a již tak dělá – ať už jde o velké exportní podniky nebo malé firmy, které se pohybují na trhu eurozóny. Nic jim v tom nebrání.

Z tohoto pohledu je tvrdý politický apel na oficiální „vstup“ do eurozóny spíše symbolický. Reálně už mnozí čeští občané a firmy eurem dávno disponují a v míře, v jaké je to pro ně výhodné, s ním také obchodují.

Argument „euro nás posadí k jednacím stolům“ aneb politický symbol

Často (včetně projevu prezidenta) se ozývá tvrzení, že bez eura není Česká republika v Evropě „rovnocenným“ partnerem. Samotný vstup do eurozóny se tak halí do hávu „první ligy“ či „jádra Evropy“. Jenže právě toto pojetí ukazuje, že mnohem více než o ekonomiku jde o politickou deklaraci příslušnosti k hlavnímu proudu Evropské unie.

• Rozhodování o hospodářské politice: Ani země bez eura nestojí mimo evropskou politiku. V mnoha klíčových oblastech – vnitřní trh, energetická politika, pravidla pro volný pohyb osob a zboží – se Česká republika beztak plně podílí.
• Ekonomická suverenita: Česká národní banka (ČNB) díky vlastní měně efektivně řídí monetární politiku s ohledem na specifické domácí potřeby. Přijetím eura bychom přijali jeden společný monetární režim, v němž bychom jen těžko hájili odlišné potřeby naší ekonomiky oproti například státům jižní Evropy.

Má-li tedy někdo obavu, že si „při vyjednáváních ani nesedne do hlavní místnosti“, měl by se spíše zamyslet, zda se nejedná o zbytečně přehnaný symbolismus, případně exaltovaná srvilita cizím zájmům. Ve světě, kde je komunikace mezi evropskými zeměmi na nejrůznějších fórech i tak intenzivní, není vlastní měna žádnou automatickou vstupenkou k zásadním rozhodnutím (ani bariérou její nepřijetí) – je to lež.

Koruna jako tlumič nárazů a výhoda pro domácí prostředí

Dalším opomíjeným aspektem je význam vlastní měny a vlastní měnové politiky pro stabilitu ekonomiky:

• Kurz koruny jako „nárazník“: V případě ekonomického šoku (např. prudký pokles zahraniční poptávky) pomáhá pohyb kurzu zmírnit dopady na exportéry či importéry. Pod jedním kurzovým režimem eura již taková možnost operativní reakce odpadá.
• Nezávislost ČNB: Samostatná centrální banka může rychle a cíleně reagovat na potřeby české ekonomiky, např. změnou úrokových sazeb. V eurozóně bychom se museli přizpůsobovat rozhodnutím Evropské centrální banky, která musí zohledňovat rozmanité ekonomické situace v řadě rozdílných členských států.

Ztráta těchto nástrojů může být pro malou otevřenou ekonomiku spíše rizikem. Pokud ovšem má někdo za to, že předvídatelný kurz a společná úroková míra jsou pro jeho podnikání lepší, i v tomto ohledu existují možnosti zařídit se už dnes (například formou zajištění kurzových rizik, vedení účtů v eurech apod.).

Tržní volba namísto plošného nařízení

Z čistě ekonomického pohledu je vlastní používání eura již dávno možné a do velké míry probíhá. Argumentace, že je nezbytné počkat na oficiální zavedení, aby byly dostupné všechny výhody eura, proto působí archaicky a v podstatě iracionálně. Dnešní tržní a legislativní prostředí (např. SEPA) se už přizpůsobilo společné měně tak, že pro firmy a jednotlivce s dlouhodobým zájmem o euro nevznikají reálné překážky.

• Kdo chce obchodovat v eurech, ať obchoduje v eurech.
• Kdo považuje českou korunu za pohodlnější, nechť zůstane u koruny.

Vše funguje poměrně pružně. Není tedy proč tlačit politickým rozhodnutím na něco, co již reálně funguje a co si účastníci trhu mohou svobodně vybrat.

Závěr: Ideologie namísto jasných ekonomických přínosů

Přijetí eura v České republice se stále více jeví jako ideologický symbol, který pro podporu v reálné ekonomice nepotřebuje žádné další opodstatnění než snahu „být v hlavním proudu“ či „zavděčit se“. Kdyby tu opravdu existoval všeobecný a akutní ekonomický zájem na plošném přechodu k euru, dávno by byl mnohem silnější tlak samotných firem a občanů na jeho zavedení.

Jinými slovy – pokud někdo v Česku potřebuje euro, už s ním operuje a nic mu v tom reálně nebrání. Politická prohlášení o nezbytnosti zavedení eura tak v současných podmínkách slouží spíše jako deklarace příslušnosti k eurozóně, servility a poslušné „normalizace“ než jako robustní ekonomický plán pro blaho tuzemských firem a občanů.