EU: Požehnáni Trumpem

S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu se Evropská unie ocitá na křižovatce. Trumpovy politické kroky – od protekcionistických tarifů přes tlak na zvýšení obranných výdajů až po oslabování globálních klimatických dohod.

Trump jako katalyzátor evropské strategické autonomie

Trumpova politika „America First“ znovu ukazuje, že Evropa nemůže spoléhat na žádnou třetí stranu jako na stabilního partnera. A je to tak v pořádku. Tento současný tlak tak může být impulzem k urychlení dlouho odkládaných reforem:

1. Obranná autonomie: Trumpův tlak na zvýšení evropských obranných výdajů (až na 3 % HDP) nutí EU investovat do vlastní bezpečnosti. To může vést k vytvoření skutečně nezávislé evropské obranné infrastruktury, což by snížilo závislost na NATO a USA. Například návrh evropského obranného fondu ve stylu „Recovery and Resilience Facility“ by mohl financovat modernizaci vojenských kapacit členských států.
2. Ekonomická nezávislost: Trumpovy tarify na evropské produkty, zejména automobily, znovu podtrhují potřebu diverzifikace obchodních vztahů. EU má šanci posílit obchodní vazby s partnery v Asii, Latinské Americe, Africe i Rusku, čímž sníží svou závislost na transatlantickém trhu. Zejména v období vymezování USA vůči těmto ekonomikám vznikají nové příležitosti.
3. Energetická soběstačnost: S Trumpovým návratem k fosilním palivům a odstoupením od Pařížské dohody má EU příležitost upevnit svou pozici lídra v oblasti efektivní udržitelné energie (záměrně nepíši zelené energie, která je v současné době iluzí a mýtem). Nabídka politické stability a finančních pobídek pro čisté technologie může přilákat investory, kteří hledají alternativu k nepředvídatelné americké politice.

Kritika EU: Odtrženost od reality a neefektivita

Zatímco Trumpova politika tlačí EU k akci, mnoho vnitřních problémů Unie brzdí její schopnost efektivně reagovat:

1. Byrokratická neefektivita

Evropská administrativa je složitá a komplikovaná a charakteristická je její odtrženost od reality běžných občanů. Například více než 10 000 úředníků EU pobírá platy vyšší než premiéři některých členských států, přičemž jejich odpovědnost vůči voličům je minimální. Tato privilegia vyvolávají frustraci mezi obyvateli členských zemí a posilují populistické nálady. Tento faktický deficit demokracie (řetěz volených zástupců je natolik dlouhý, že de facto neexistuje) se velice negativně projevuje na celkovém klimatu EU.

2. Green Deal: Ambice bez realismu

Green Deal byl původně koncipován jako revoluční plán pro dosažení klimatické neutrality do roku 2050, ale jeho implementace naráží na zásadní problémy:

• Ekonomický dopad: Přísné ekologické regulace zvyšují náklady evropských firem a oslabují jejich konkurenceschopnost vůči USA a Číně, které podobná pravidla ignorují.
• Sociální nerovnosti: Opatření jako uhlíková daň nebo regulace zemědělství nejvíce dopadají na nízkopříjmové skupiny obyvatel a malé podniky, což vyvolává protesty v zemích jako Francie nebo Polsko.
• Politická fragmentace: Některé členské státy (např. Maďarsko nebo Polsko) otevřeně kritizují Green Deal jako škodlivý pro jejich ekonomiky přičemž jejich hlas je marginalizován.
• Pochybná východiska: Koncept CO2, vlivu některých částí evropského průmyslu a celkové důsledky jeví jako neprůkazné (až 70% skleníkových plynů je vodní pára, významná část CO2 je přirozeného původu, při vyšším podílu CO2 přirozeně stoupá efektivita fotosyntézy (a tak i jeho fixace), podíl EU na emisích CO2 je minimální v kontextu planety atd. atd.). Vliv drastických opatření tak je pochybný a marginální na fluktuace klimatu planety Země. Celkově se jedná o čistě politickou, nikoliv ekologickou agendu srovnatelnou se snahou pěstovat obilí na Sibiři za dob Sovětského svazu.

Příležitosti pro Evropu v kontextu Trumpovy politiky (která v delším horizontu může mít pro USA ozdravný efekt)

Vzhledem k výše uvedeným problémům nabízí Trumpova politika několik klíčových příležitostí pro EU:

1. Reforma regulací a byrokracie

Trumpova deregulace v USA vytváří tlak na EU, aby zjednodušila své vlastní předpisy a učinila svůj trh atraktivnějším pro investory. To zahrnuje snížení administrativní zátěže pro podniky a revizi neefektivních politik, jako je Taxonomie udržitelných investic, která je často kritizována za svou složitost.

2. Přehodnocení Green Dealu

Trumpovo oslabení globální klimatické spolupráce může být impulsem k přehodnocení Green Dealu směrem k technologickým inovacím a pobídkám místo represivních opatření. Například investice do vodíkové technologie nebo recyklace vzácných kovů mohou přinést nejen ekologické benefity, ale i ekonomický růst.

3. Posílení mezinárodní role EU

Trumpova izolacionistická politika otevírá prostor pro EU stát se globálním lídrem v oblastech jako ekologická diplomacie nebo obchodní vztahy s rozvojovými zeměmi. Například rychlá ratifikace dohody s Mercosurem ukazuje, že EU je schopná jednat tam, kde USA selhávají.

Závěr: Výzva k akci místo stagnace

Trumpovo prezidentství představuje pro Evropskou unii dvojsečný meč – na jedné straně přináší rizika v podobě protekcionismu a geopolitických otřesů, na druhé straně nabízí šanci k posílení evropské autonomie a reformám uvnitř Unie samotné.

Pokud chce EU tuto situaci využít ve svůj prospěch, musí překonat svou vlastní byrokratickou zkostnatělost, přehodnotit nereálné ambice Green Dealu a soustředit se na pragmatická řešení problémů občanů i podnikatelů.

Evropa nepotřebuje další utopie a silná slova, ani verbální vymezování se vůči USA (které hájí dlouhodbě zájmy USA) – potřebuje efektivitu, odvahu ke změnám a schopnost reagovat na realitu dnešního světa.