Bezradná i bezbranná Evropa

Teroristické útoky v Bruselu potvrdily to, co každý reálně uvažující člověk dávno ví. Tedy že Evropa je v bezpečnostních otázkách nejen bezradná, ale bohužel i (snad jen dočasně) bezbranná.

Nechci soudit něčí náboženství, ale že islám není čistě přátelský, o tom není sporu. Můžou mi stovky a tisíce lidí tvrdit, jak islám je přátelský a jak ty útoky nejsou v souladu s islámem, pravdou ale zůstává, že ať vzpomínám jak vzpomínám, nemůžu se dopamatovat, kdy naposledy nějaký zapálený křesťan nebo budhista odpálil bombu a na smrt poslal pár desítek lidí. Prostě to procento takových bláznů je v islámu neporovnatelně větší a dokud tam bude, tak není třeba riskovat a zvát si nekontrolovaně do Evropy další.

Migrační krize je pro Evropu problém. Evropští politici jsou z migrační krize naprosto bezradní a nevědí, co dělat. Poslední „řešení“, tedy platby Turecku a ústupky ve volném pohybu stejné zemi, je dalším z důkazů jejich bezradnosti a dalším postupným krokem k nevyhnutelnému konci cirkusu známého pod názvem Evropská unie. Migrační krize je pro Evropu problém. A kromě Evropy to samozřejmě ví i teroristi. A není jednodušší cesty jak se dostat do Evropy, než do těch davů poslat pár vycvičených a bohužel odhodlaných sebevrahů. Evropa ale (slovy svých vyvolených) stále tvrdí, jak jsou uprchlíci (rozuměj ekonomičtí migranti) v Evropě vítáni a jak nás obohatí a pomůžou. Neobohatí a nepomůžou.

Chvála naší Poslanecké sněmovně, že dokázala říct, že Česko žádný bezvízový styk s Tureckem neuzná a přerozdělování migrantů se taky bude muset obejít bez nás. Jak se vůbec může někdo bavit s někým o ústupcích a volném pohybu, když představitelé toho samého státu litují, že někde nezemřelo více Izraelců a celý stát je v podezření z podpory teroristů (islámského státu).

V Bruselu zemřelo několik desítek nevinných lidí. Dalších několik desítek nevinných lidí. Je jasné, že to nebyly poslední desítky mrtvých. Bohužel. A proč to nebyly poslední desítky? Po dopadení strůjce útoků v Paříži se očekávalo, že něco takového může přijít. Všichni si toho byli vědomi, všichni proklamovali zvýšená bezpečnostní opatření. Všechno úplně k ničemu. Zabíjelo se na několika místech a zvýšená bezpečnostní opatření na to neměla vliv (jestli opravdu vůbec nějaká byla, pominu-li cedulku na vojenském útvaru, že je potřeba si zkontrolovat, jestli jsou čísla u dozorčího aktuální…). K čemu je vyhlášení nějakého prvního stupně ohrožení či jak to nazývají? K čemu je, že možná budou chodit s policejními hlídkami vojáci? K ničemu. Směšnější už teroristům můžou připadat jen „neochvějná“ prohlášení o tom, že jsme ve válce s terorem a budeme pokračovat v nastoupené cestě. To řešení není v cedulce v metru. To řešení je tam někde na severu Afriky v rozhodném a masivním vojenském útoku a likvidaci teroristů a dokud to tak nebude, tak alespoň v postavení neprostupné hráze, a je celkem jedno, jestli je hranicích Řecka nebo Makedonie.

Evropa je bezbranná a připomíná mi Indiány v Americe. Ti taky s otevřenou náručí vítali kolonialisty z Evropy a dneska mají jen svoje rezervace. Tak nějak mi teď Evropa připadá, když se na sebe vzájemně a nechápavě díváme a ptáme se, proč se to děje, vždyť my jim chceme jen pomoct? Ale já v rezervaci žít nechci a do Ameriky se zatím stehovat taky nemíním. A tak fandím každému politikovi, který má koule říct nejen to, že jsme ve válcee s terorem, ale má koule říct i to, jak teror zničit (nejen od stolu).