Zeměžluč: Všeho do času

Brněnská punková legenda Zeměžluč zhruba před měsícem vydala u labelu Papagájův hlasatel records novou desku. Kapela rezonující kolem baskytaristy, textaře a zpěváka Šotyho existuje čtyřicet let a patří ke scéně, která se formovala kolem již neexistujícího brněnského klubu Křenová.

Šoty se s tím nikdy moc nepáral a styl kapely postavil na krátkých úderných peckách kombinujících old school punk s hardcore palbou (S.O.D., M.O.D., D.O.A. a tak cosi) s nějakým rázným společensko-politickým sdělením, do čehož dobře zapadá i současný kytarista a autor songů Barmy. Oba dva punkové stařešiny obrazným bičem neúprosně žene mladá krev Vive, jehož bušivá energie tomu všemu dodává pořádné grády ve stylu šlapej, nebo zdechni.

Nejinak je tomu i na nové desce, která je plná bizarností současného světa od národoveckých chcimírů přes alkoholického feťáka marně bojujícího se svou drogou až po apoštoly nového světového řádu a po tu ruskou imperialistickou hrozbu, která rozpoutala úplně zbytečnou okupaci Ukrajiny.

Hned první flák „Ras“ posluchače okamžitě konfrontuje se základním civilizačním problémem našeho současného evropského prostoru a s apokalyptickým jezdcem na tygru byzantsko-tatarského impéria. Videoklip k songu na YouTube vydržel celých ohromujících dvacet tři minut, pak byl smazán.

„Je to ras

Krve pach

Chce mít nás

Na márách

Je to ras

Kazisvět

Temna čas

Hrůz a běd

Je to ras

Psychopat si zuby brousí

Jak všechno živé zardousí

Chorý mozek, chorá zrůda

S osudem světa si zahrává

Je to ras

Putin“

Další song v řadě „Vodku nalej“ je vlastně takovým kopancem do zadku našim Putin kolaborantům a poděkováním naší současné vládě za její nekompromisní zahraniční politiku. Doprovodný videoklip z nějakých důvodů na YouTube také dlouho nevydržel, a tak byl nakonec zaseknut pouze na úvodní stránce.

„Ukrajině žádný zbraně

Kvůli kurvám rostou daně

Český prachy patří Čechům

Bomby černejm a plyn Židům

Vodku nalej, vodku nalej

Vodku nalej, vodku nalej

Ruský fašo, naši bratři

Ať už jim celý svět patří

Chcem být zase kolonií

Do gulagu na prázdniny

Vodku nalej, vodku nalej

Vodku nalej, vodku nalej“

Asi jediná pozitivní skladba je vzpomínka na nezlomného Magora Jirouse, do které je umně vetkán na Zeměžluč takřka zpěvně melodický refrén. Mile melancholický refrén má kupodivu i jinak apokalyptická palba „Až“, ve které autor doufá, že se tak nějak mužně a bez strachu postaví v okamžiku, kdy se noční nebe rozzáří plameny a začnou padat hvězdy. Nechybí ani postesk nad dalším zbytečným konfliktem na Blízkém východě Shalom Shirel, jehož dle mého názoru rozumné řešení na bázi dvou států je stále v nedohlednu.

Velkým zklamáním pro mne byla nově nahraná verze osmi skvělých fláků jiné moravské legendy H.N.F., kterou Hrdinové nové fronty hodili na plac před pár lety a ze které jako by se nějak vytratilo to nejpodstatnější, co je za komančů charakterizovalo, tedy ta divoce nespoutaná energie. Zeměžluč ji pořád má. Odsýpá jim to jako zamlada, a to je jen dobře, prostě jedna ze zaručených jistot v tom prudce měnícím se globálním světě. Půlhodina uběhla rychle a desku jsem si pustil ještě jednou.