Výsledky voleb ve Francii

Abych se přiznal, výsledky parlamentních voleb ve Francii mne již vlastně ani moc nezajímají, nebo-li, lépe řečeno, vše podstatné se již rozhodlo v prvním kole. Všechny formy extremismu neuspěly, ať již se jedná o komunisty, zelené, či národní socialisty, dokonce i Mélenchonovo hnutí v prvním kole pohořelo. K tomuto tématu se vracím jen tak automaticky, neboť jsem ho dlouhodobě komentoval.

Emanuel Macron během prezidentské kampaně slíbil, že reformy v ekonomice prosadí silou. O to se ve Francii naposledy pokoušel bývalý premiér Alain Juppé v zimě roku 1995, přičemž populisté a odboráři během dvou měsíců paralizovali celou Francii, Alain Juppé nakonec ustoupil a reforma neproběhla. O pár měsíců později prezident Jacques Chirac rozpustil parlament a nechal vyhlásit předčasné volby, které považoval za jednoznačně vyhrané, a šlo mu jen o mohutnější většinu v dolní sněmovně. Volby vyhráli socialisté a premiérem se stal Lionel Jospin. Po více než dvaceti letech se o reformy pokusil Macron, coby ministr ekonomie, průmyslu a „digitalistiky“, no a v parlamentu je sabotovali jeho spolustraníci, proto také nakonec podal demisi, vystoupil ze Socialistické strany a založil své občanské hnutí.

Emanuel Macron chce reformy prosadit za použití tzv. ordonancí, které vychází z ústavy a za jistých podmínek během omezené doby umožňují vládě, aby vytvářela legislativu mimo parlament a bez jeho souhlasu. Ordonance však mají menší právní sílu, než skutečné zákony, a i když jsou již v realitě používány, musí být stejně nakonec poslanci a senátory schváleny v obou parlamentních komorách, k čemuž však není potřeba kvalifikovaná většina.

Podle posledních výsledků získalo Macronovo občanské hnutí kvalifikovanou většinu v dolní parlamentní komoře, dali mu ho voliči jeho hnutí a voliči, kteří se vykašlali na tradiční strany a nešli k volbám. Opozice bude přece jen existovat, což je dobře. Bude to však, zdá se, opozice minimální, tedy bez relevantní síly.