Velký smích komunistky Konečné

Dnes se slaví nejdůležitější státní svátek naší země, řekl bych. Návrat do svobody a tam, kam kulturně i historicky patříme, tedy k Západu. Vznik republiky, která již neexistuje, je vedle konce komunistické diktatury podle mne výročí méně podstatné, stejně jako jím je první leden a tedy Den obnovy samostatného českého státu, jenž dle mého názoru davy příliš neoslovuje. Pak jsou tam ty první máje, den žen a plejáda oslav ježíšismu i s těmi dvěma azbuky. Tihle dva učení kumpáni kdysi dohasili na Velkou Moravu s cílem šířit byzantskou frakci ježíšismu, která sice mocné kořeny zapustila v Rusku, ale u nás o ni jaksi nebyl zájem. Nejdůležitější z toho všeho je podle mne právě sedmnáctý listopad a pád komunistické totality.

Mí spoluobčané na nejvyšší státní funkce dlouhodobě volí bývalé členy Komunistické strany Československa (Miloš Zeman, Andrej Babiš, Petr Pavel), stejně tomu tak je i v nižších politických patrech (Vlastimil Tlustý, Jaroslav Kubera a podobně), jsou jich vlastně úplné zástupy napříč celým politickým centrem. Taková je realita, no a i když s tím bytostně nesouhlasím, nezbývá mně, než akceptovat výsledky demokratických voleb, o tom je prostě demokracie.

Co se týče mne, tak jsem toho názoru, že bývalí členové KSČ nemají v politice co pohledávat a nevolím je. Členství v KSČ je mé první volební síto. Uvědomuji si, že je to extrémně menšinový názor, neboť většině mých spoluobčanů je to všechno již úplně jedno a uvažují mnohem pragmatičtěji. Každý jsem prostě jiný a každý z nás to všechno vnímá jinak, jsem s tím smířen a vím, že hlavou zeď neprorazím.

To je všechno jedna strana mince. Druhou stranou mince je jistá nekonzistentnost, snad až nelogičnost a z ní vyplývající směšnost některých politických postojů. Když někdo začne před Kateřinou Konečnou cosi plácat o komunismu a ona se mu z plna hrdla vysměje a ukáže prstem na pana prezidenta, tak prostě má pravdu a nedá se s tím nic dělat. Vždyť ona je oproti těm bývalým kádrům takřka hotová disidentka....

Chci tím vším říct, že volbou bývalých komunistů na vysoké politické posty mí spoluobčané odkaz KSČ jaksi očistili a podařilo se jim poněkud obrousit bývalé hrany, dnešní hra na jakýsi antikomunismus u těch, kteří ony politiky v masovém měřítku volili, již dnes působí směšně a je úplně o ničem. Tolik má poznámka ke dnešnímu svátku. Uzavřel bych to optimisticky tím, že jsem opravdu rád, že jsem se pádu komunistické totality dožil.