Turek, ztráta sebezáchovných instinktů....

Je skutečně neuvěřitelné, jak jsou někteří lidé pevně přesvědčeni o své výjimečnosti. Neoblomně věří, že jsou nějakou vyšší mocí, někdy se tomu říkalo i prozřetelností, vedeni k nějakému vznešenému poslání, a jsou díky tomuto božímu znamení zcela nedotknutelní. Mají neotřesitelný pocit, že oproti standardní občanské mase, která musí platit daně, dodržovat zákony a chovat se podle společenských norem, je jim na jejich cestě k pomyslnému trůnu takřka vše dovoleno, přičemž jejich skalní příznivci je v tom slepě a bezmyšlenkovitě podporují. Dalo by se říct, že na ně pohlížejí jako náboženští excentrici na svaté ikony, zbožňují je a jako vírou, obdivem a láskou zaslepení ikonodulové se tvrdé jádro jejich příznivců také chová.

Jak správně podotkl novinář a komentátor Bohumil Pečinka, Filip Turek přes deset let načerno podnikal bez živnostenského listu, neplatil daně a relativně nedávno přiznal majetek čítající desítky milionů korun, o kterém nikdo neví, jak k němu přišel. I to je jedna z věcí, pominu-li jeho černé stavby, koketování s nacismem, nabádání lidí k nerespektování zákonů a podobně, ve kterých se může začít policie, nebo finanční úřad a podobně šťourat. Podle mne se úplně zbytečně zabejčil, jak se říká lidově, a naprosto sebedestruktivně se točí ve všech těch lejnech, která za ta léta na sociálních sítích a v pestrém životě ve světle ramp a stínech polosvěta stihl vypustit, a ještě to ke všemu všude pilně a stále urputněji rozmazává, aby to všechno bylo co nejvíce a co nejdéle na očích, jakoby mu dodnes nedošlo, že již nepůsobí jako extravagantní influencer v honu za maximem sledujících, za co největším počtem kliknutí a lajků na společenské síti, ale že se stal součástí mocenské státní struktury, tedy vládnoucího mainstreamu, a měl by se tak nějak podle toho i chovat a dost přibrzdit, řekl bych.

Čím více to všechno bude hrotit, tím pravděpodobnější je možnost, že pátrání ve stínech jeho minulosti bude stále více lukrativnější a tedy i pečlivější a mnohem přesnější a že ho nakonec investigativní novináři a podobná parta proklepou ze všech možných i nemožných stran a směrů, které by ho ani nenapadly. A Filip Turek podle mne rozhodně není nějaká bílá lilie, jejíž život je křišťálově čistý a zcela bez jediné skvrnky, aby to jako morální gigant mohl ustát bez jediné praskliny na pevné a hranaté fasádě, kterou se tak rád prezentuje.

Nechápu, že nezmlkne, nestáhne se někde do skříně, nezavře za sebou dveře, nepočká na to, až se situace uklidní a lidé na něho tak trochu kvůli jiným událostem zapomenou, že prostě nešoupe nohama tak maximálně kdesi v klidu parlamentních lavic vztekaje se občas leda tak maximálně po nedělích u Václava Moravce, jak před pár lety v kauze nejmenování ministra prezidentem Zemanem podotkl o jiném kandidátovi jeho velký přítel Petr Macinka, nyní ministr zahraničních věcí. Ale, no, co k tomu říct? Ať si ty žaloby na všechny strany dává a vyžaduje omluvy vůči komukoli. Kdo chce kam, pomozme mu tam...