Svoboda slova a její hranice

Slovo je mocné a jednou vysloveno vstupuje do prostoru a žije svým spontánním a předem nepostihnutelným životem. I proto bychom ho podle mne neměli vyslovovat neuváženě a měli bychom se předem zamýšlet nad možnými následky, které nešťastně voleným slovem můžeme nejen kolem sebe rozpoutat.

Ve světle boje za svobodu projevu, který vedou naše nejrůznější alternativní weby, Putin kolaboranti rozšiřující ruskou válečnou propagandu a další nejrůznější nespokojenci, jako je mezi hromadou jiných třeba komunista J.Skála (genocida Poláků v Katyni je podle něho legenda a exhumace tisíců těl z hromadných hrobů je nepravdivá), nebo V.Stwora, jenž na svém webu zveřejňoval revizionistické texty popírající holocaust a podobně, stojí podle mne za to, abychom se také zamysleli nad rozsudkem v procesu s aktéry vraždy profesora z gymnázia Samuela Patyho ve Francii (případ je popsán česky na Wiky i když s jistou nepřesností, autoři videí nevyhlásili fatvu). A to zejména nad tresty třinácti a patnácti let natvrdo, jež byly uloženy otci dívky, která ten den ani nebyla ve škole a která svou lží onu popravu rozpoutala (otec natočil video, kde popisuje vymyšlenou situaci kolem urážky proroka a označuje profesora za darebáka, který nemá co dělat ve školství), a samozvanému islámskému kazateli, jenž o té údajné blasfemii natočil video, ve kterém mluví o gymnáziu, kde se stalo něco opovrženíhodného.

Ani jeden z nich vysloveně nevyzýval k nějaké fatvě, či usmrcení profesora, neprokázala se ani skutečnost, že vrah viděl ona videa a že tedy existuje nějaká přímá příčinná souvislost mezi videy a jeho činem (vrah byl nicméně několikrát v kontaktu s otcem dívky skrze WhatsApp Messenger aplikaci), ani jeden z nich se také přímo nepodílel na vraždě profesora. Oba dva tvrdí a je na tom postavena jejich obhajoba, že s vraždou nemají naprosto nic společného, že se jedná o dvě rozdílné události. Přesto dostali relativně vysoké tresty. Ještě vyšší tresty dostali dva odsouzení, kteří pomáhali teroristovi, jenž vraždu vykonal a jenž byl posléze zastřelen při policejním zásahu.

Anglosaský právní systém je jiný než kontinentální, anglosaský svět se od evropsky-kontinentálního liší i svým pohledem na svobodu individua v návaznosti na stát a také na svobodu projevu, i když i v těchto oblastech za posledních několik desítek let došlo k několika významným změnám a jak evropské, tak anglosaské pojetí svobody individua se k sobě začínají přibližovat. USA jsou na tom, co se týče omezování svobody v souvislosti s woke a cancel culture, dnes mnohem hůře než na evropském kontinentu, revisionismus holocaustu je však možnou součástí veřejné diskuze a není trestán. I ve Velké Británii jsou na tom mnohem vzhledem ke svobodě slova hůře než na evropském kontinentu ve věci woke a kritiky islámu.

Za podnět k diskuzi k holocaustu, nebo ke genocidě Poláků v Katyni (Stwora, Skála) u nás padly tresty. V USA a v Kanadě by se oběma pánům nic nestalo. Se zlou by se však potázali, kdyby se v USA, nebo ve Velké Británii pustili do kritiky genderu, či woke ideologie, v této oblasti je zase vnímání společenské škodlivosti v kontinentální Evropě mnohem menší než v anglosaském světě. V případě zavražděného profesora Patyho oba dva odsouzení, o kterých píši, argumentují podobným způsobem jako pánové Skála a Stwora, také jen údajně chtěli vyvolat diskuzi, v jejich případě se jedná o diskuzi týkající se islamofobie a respektu náboženských doktrín.

Stupeň společenské škodlivosti (společenská škodlivost je v našem právním řádu jedním ze znaků trestného činu) je tedy i ve zdánlivě stejných kulturách vnímán odlišně, nejedná se o nějakou univerzálně platnou definici, no a svoboda slova není absolutní právo. Každý stát brání zájmy, které jsou pro něho důležité. V anglosaském systému jsou to mezi jiným třeba výhrady proti oficiální woke, gender a cancel culture agendě, státy ve střední Evropě s historickou zkušeností s Ruskem jsou zase velmi obezřetné vůči pokusům o vměšování se do vnitřních záležitostí ze strany Ruska a jeho podporovatelů. Velmi profesionálně a výstižně je onen reálný stav spojený se svobodou slova vysvětlen v nálezu Ústavního soudu ve věci Josefa Skály, historika Juraje Václavíka a šéfredaktora Svobodného rádia Vladimíra Kapala.

Poučná je i část nálezu, ve které se probírá stupeň zavinění trestného činu: „Naplnění skutkové podstaty trestného činu musí být vždy důsledkem zaviněného jednání, a to nejméně ve formě nevědomé nedbalosti, která nastane v případě, kdy pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. To v případě stěžovatelů, jak je z výše popsaných okolností věci patrné, ostatně ani nepřipadá v úvahu.“

Podobným způsobem podle mne uvažovali i soudci v případě vraždy Samuela Pattyho, předseda zvláštního přísedícího soudu pro franceinfo uvedl: „Soud měl za to, že připravili podmínky pro provedení teroristického činu. Byli souzeni za svou klíčovou roli ve vlně internetové nenávisti, která předcházela vraždě učitele, za což byli shledáni vinnými. Není možné, aby si neuvědomili jistého rizika fyzické újmy, které představovali pro Samuela Patyho. Jejich jednání bylo naprosto nepřípustné.“ Z uvedeného vyplývá, že soudci také stejně jako ve věci J.Skály vyhodnotili jednání obou obžalovaných minimálně jako nedbalost vědomou, která předpokládá, že pachatel věděl, že může způsobit újmu, nicméně spoléhal na to, že k tomu nedojde.

Případy, které jsem popsal, jsou sice odlišné a míra jejich společenské škodlivosti je nesrovnatelná, nicméně jejich společným jmenovatelem je proklamovaná snaha o možnost veřejné diskuze a tedy o svobodu slova. Vrátím-li se k úvodu dnešní úvahy, je na nich vidět, že podobná snaha může vést k nečekaným a někdy až velmi tragickým následkům. Proto je pochopitelné, že je svoboda slova právně jistým způsobem omezována. Proto je také podle mne vhodné, aby se každý pořádně zamyslel nad možnými následky svého jednání, než slovo vysloví v reálném životě, nebo ho vypustí do virtuálního internetového prostoru.