- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Teda, řeknu vám, to byla sešlost! Kdykoliv vidím široký a laskavý úsměv soudruha Vodičky - napadá mne, za jaké bitvy získal všechny ty metály, které zdobí jeho bohatýrskou hruď. Ostatně jeden řád dostal i svého milého hosta - exprezidenta Zemana. Vlastně - teď mne napadl (možná případný) název pro tuto šaškárnu -"propadliště dějin".
Myslel jsem pochopitelně ples toho Svazu milicionářů, pomocníků VB, pohraničníku pod vedením soudruha Vodičky.
Po velmi, velmi dlouhé době jsem si nenechal ujít přímý přenos z prezidentského vyznamenávání a udělal jsem dobře. Celou dobu bylo co sledovat, co poslouchat a o čem přemýšlet - o každé myšlence v projevu, o každém z vyznamenaných.
Mělo to úroveň. Rovněž jsem si představoval, jak by se s takovým slavnostním večerem dokázal vypořádat který z bývalých prezidentů a prezidentských protikandidátů...
Kdyby Zeman shodil bojovou zástavou brigadýrku vlajkonosiči, to by se na něj snesl vodopád posměšků od Pavlových příznivců a kritik ze všech médií. Když to provedl Pavel je ticho po pěšině. Svědčí to neobjektivnosti médií a slušnosti těch, kteří Pavla nevolili.
Určitě znáte to rčení, kterým se reaguje na úvahy typu "kdyby...".
Na rozdíl od Zemana nevyznamenal profláklé komunistické kádry.
Zcela zapomněl na své soukmenovce.
Až na to, že ten projev nebyl jeho. Autoři byli jiní...
Zcela běžná záležitost všude ve světě, na to mají vrcholní politici své lidi.