Mesiášská EU a americká realita

Je normální, že Američany již vytáčí, že spoléháme na jejich dobrotu a garanci obrany zadarmo a v klidu si budujeme největší sociální ráj na světě se spoustou mesiášských nápadů jako spása planety před oteplováním a podobně.

Politiku posuzuji z pozice Evropana a s cílem hájit evropské zájmy. Proto také dlouhodobě tvrdím, že Evropa musí omezit svůj sociální ráj a osamostatnit se v oblasti obrany, a proto jsem také zastáncem procesu evropské federalizace. USA samozřejmě mohou být hlavním partnerem Evropy, to nijak nepopírám, ale Evropa přece nemusí až fanaticky bojovat pouze za americké zájmy navzdory všemu, jak je tomu od konce druhé světové války běžné snad kromě občasné francouzské výjimky, řekl bych. Atlantská vazba je tedy v pořádku, s Amerikou máme v Evropě mnoho společných vlastností, i když obě dvě civilizace jsou přece jen poněkud odlišné.

Neříkám, že bychom se měli od USA zcela odpoutat a jít si svou vlastní cestou. Tak jako všechno by mělo mít i atlantské spojenectví své limity, aby rovnováha zůstala vyvážená. Jednu dobu jsem dokonce opustil své sebezáchovné instinkty a začal jsem si myslet, že je žádoucí těsněji spolupracovat s Ruskou federací a vytvořit nějaké nadstandardní vztahy mezi EU a RF. A to i v oblasti obrany. Že snad na těch názorech Alexandra Ďugina o spojené eurasijské civilizaci i něco je. Spletl jsem se, Rus je pořád stejný a nedá se mu věřit. No a k teorii o Eurasii jako o nějakém společném evropsko-asijském projektu jsem kromě ekonomické spolupráce více než skeptický.

Do toho všeho mohutně vstoupil nový americký prezident s jeho impozantním stylem. Docela jsem přivítal Trumpův přístup a to, že ho nějaká Evropa viditelně nezajímá, také se mně líbí, jak tím euro-unijním kokosovníkem jeho administrativa zatřepala. EU prostě něco takového nutně potřebovala a doufám, že si stále více evropských politiků začíná uvědomovat iluzornost té náboženské evropské fantasmagorie o mesiášské spáse planety Země před globálním oteplováním a přichází na to, že Green Deal je chudoba, ničení evropského průmyslu, evropské konkurenceschopnosti a v konečném důsledku i destrukce evropského modelu sociálního státu. Jsem přesvědčen o tom, že ještě není pozdě.

Kladně hodnotím i Trumpův vstup do krize na Blízkém Východě stejně jako skutečnost, že došlo ke klidu zbraní a teroristické hnutí Hamás začalo s Izraelem vyměňovat unesená rukojmí za palestinské vězně. Méně mne však oslovuje jeho sbližování se s Putinem a to, že některé Trumpovy výroky z poslední doby zcela kopírují ruskou válečnou propagandu. Vladimír Putin není žádný latino José s panamákem na hlavě a Rusko není Panama, Mexiko, nebo papaláši Evropské Unie, jedná se o protřelého manipulátora s velkou politickou zkušeností, na němž si Trump může velice rychle vylámat zuby.

Podle představ amerického prezidenta by měl být co nejdříve ukončen válečný konflikt na Ukrajině, kterou Rusko již čtvrtým rokem okupuje, a mír by měl být zajištěn kompromisem, ve kterém obě dvě strany ustoupí z některých svých požadavků. I mně je jasné, že závěrem nějakého takového jednání nemůže být win-lose, ale nějaká forma win-win, tedy skutečnost, že tak trochu vyhrají obě dvě strany. Podle ruských požadavků, které předložili vyjednavači na schůzce v Rijádu, to však vypadá, že Rusové nemají v úmyslu ustoupit ani o milimetr a pokud Donald Trump zaujme stejnou pozici, přestane být kredibilní pro naše evropské zájmy.

Evropská unie nemá vojensky a ani finančně na to, aby se sama a bez pomoci USA postavila proti Ruské federaci, to je reálný fakt, ze kterého se prostě musí vycházet. Finančně by na to mít mohla, pokud by zrušila financování zeleného náboženství zosobněného v ideologii Zelené dohody pro Evropu, Green Deal, doufám, že se vědomí o celospolečenské škodlivosti této fantasmagorie dostává na povrch a že si ho začínají uvědomovat jak občané EU, tak politický mainstream. Druhou podmínkou je samozřejmě zbrojení a zvýšení výdajů na obranu, neboť evropská obranyschopnost je bez americké podpory bohužel takřka nulová. Na tomto poli již k pozitivnímu posunu naštěstí začíná docházet, což je správné a jsem rád, že se státy Unie začnou zabývat i něčím důležitějším, než je budování sociálního ráje a mesiášskými misemi na záchranu planety před změnou klimatu, které nikoho na světě nezajímají.

EU First!