Marine Le Pen ve vlastní síti

Už jste někdy zažili, že se kazatel morálky převeliký sám ulovil do vlastních sítí, nebo-li karma a Boží soudy jsou neúprosné? Tak tento bumerang efekt se v pondělí přiřítil i na jednu velkou osobnost francouzské politické scény. Jistě všichni tušíte, koho mám na mysli. Ano, přesně tak, jedná se o Marine Le Pen, kterou soud první instance shledal vinnou z trestného činu zpronevěry veřejných prostředků a odsoudil ji ke čtyřem letům odnětí svobody, z nichž dva roky mohou být přeměněny na nepodmíněný trest, k pokutě ve výši 100 000 eur a zejména k zákazu činnosti na pět let, který má být vykonán podmíněně a navíc s okamžitou platností.

Marine Le Pen a její spolustraníci porušili platný právní řád ve Francii, což je evidentní a zcela bez diskuze, o čem se však dá diskutovat a mít jisté pochybnosti, je trest zákazu činnosti na dobu pěti let, jenž začal platit vynesením rozsudku a není zastaven odvolávací procedurou. Tímto tvrdým rozsudkem je Marine Le Pen totiž vyloučena z boje o prezidentské křeslo v roce 2027, což je pro ni a pro voliče RN tvrdá rána. Můj názor na celou událost je takový, že tuto část rozsudku považuji za zbytečně přehnanou a ponechal bych Marine Le Pen možnost kandidatury v příštích prezidentských volbách.

Co se týče soudců, můžeme si o rozsudku myslet cokoli, nicméně jako profesionálové jen striktně aplikovali právní normy, které politici, tedy poslanci v obou parlamentních komorách, vytvořili v legislativním procesu, což je náplní jejich práce v parlamentu. Po vynesení rozsudku, který nikomu snad kromě francouzských socialistů nehraje do karet (nejvíce asi ultralevicovému Mélenchenovi, kterému se tím naprosto hroutí dlouhodobá strategie, se kterou počítal a se kterou mínil vyhrát prezidentské volby), vypukla napříč pravicovým a centristickým politickým spektrem celkem velká vřava, neboť trest zákazu činnosti nikdo nečekal.

Je nutné si také připomenout, že se nejedná o první případ podobného typu. Současný premiér Bayrou a jeho centristická strana měli naprosto stejné problémy v takřka shodné kauze. Rozdíl byl v tom, že zatímco Bayrou uznal chybu, omluvil se a během soudního procesu si moc nevyskakoval a choval se spíše pokorně, Marine Le Pen je přesvědčena o legalitě a správnosti svého konání, což samozřejmě dávala soudcům najevo a neprojevila ani špetku lítosti, či sebereflexe nad činy, za které je souzena. Bayrou tak tvrdý trest nedostal a mohl se následně stát premiérem. Další velkou mediální kauzou je ve Francii odsouzení bývalého prezidenta Sarcozy na sedm let natvrdo, podal odvolání a platí pro něho stejně jako pro Marine Le Pen presumpce neviny. Bývalý prezident Chirac byl za zpronevěru veřejných prostředků také nakonec odsouzen podmíněně ke dvěma letům.

Sama Marine Le Pen se v minulosti k pachatelům podobných trestných činů stavěla velmi tvrdě a požadovala pro ně dokonce zákaz činnosti doživotní. Archivní materiály mluví jasně a vyplývá z nich jedno velké ponaučení o tom, že je někdy lepší mlčet, než mnoho mluvit, čímž se obloukem dostáváme k úvodu tohoto textu.

V únoru 2004 byla Marine Le Pen hostem pořadu France 2 Mots croisés, který moderovala společně s Jean-François Copé před regionálními volbami. „Všichni kromě Národní fronty se ponořili do státní pokladny a my si myslíme, že je to normální,“ říká tehdejší místopředsedkyně strany, kterou vedl její otec Jean-Marie Le Pen. O pár vteřin později se sama sebe ptá: „Kolik je operací Pièces Jaunes se všemi penězi, které zpronevěřili zvolení zástupci?“

Marine Le Pen v rozhovoru pro Radio Classique a Public Sénat 5. dubna 2013: „Slyšela jsem prezidenta republiky říkat, že je potřeba, aby ti, kteří byli odsouzeni za daňovou korupci a podvody, byli doživotně zbaveni svéprávnosti. Naprosto jsem s tím souhlasila, bylo to v mém prezidentském programu,“ odpověděla předsedkyně tehdejší FN (Národní fronty). Poté dodala: „A proč ne ostatní, proč ne za zvýhodňování a proč ne za zpronevěru veřejných prostředků?“

Odsouzená politička se samozřejmě nevzdává a podala odvolání. Vzhledem ke všeobecným politickým tlakům se v tisku objevila zpráva, že soud druhé instance rozhodne v létě 2026, což je pro Marine Le Pen dobrá zpráva. Všechno je pořád možné a zůstává tak v prezidentském peletonu. Míní také případ podat k posouzení Ústavní radě, neboť je toho názoru, že rozhodnutí o nezpůsobilosti s předběžnou (okamžitou) vykonavatelností je neslučitelné se svobodou volby, jež je zakotvena ve francouzské ústavě.

Nicméně tu největší perličku jsem si nechal až nakonec. Marine Le Pen, velká suvrenistka s nechutí ke všem federativním a vůbec nadstátním evropským a nejen evropským tendencím, se hodlá obrátit i k Evropskému soudu pro lidská práva, který sama v minulosti označovala za svěrací kazajku a za něco úplně zbytečného, k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, tedy k nadstátní (supranacionalistické) instituci nadřazené soudnictví francouzskému. To jsou věci, jářku, nebo co....

Když jsme u té Francie, přidám vám pro zajímavost k poslechu jednu svou starší francouzskou věc. Nové je na ní video, které jsem za jeden den o víkendu vygeneroval s pomocí umělé inteligence. Nejedná se o nic světoborného, je to můj první pokus a ještě pořádně ani nevím, jak s tím vším pracovat. Možnosti jsou to však opravdu nečekané a kumštýřům a nejen kumštýřům, kteří s tím umí dělat, se otevírá obrovská paleta možností: