Macinka-Pavel-Babiš cirkus

Vláda ještě ani nezačala pořádně vládnout a mohutný cirkus se již rozjel na plné obrátky. To je opravdu skvělý úspěch.

Zatímco velké ekonomiky Evropské unie začínají uvažovat o dvourychlostní EU a pevnější integraci šesti států, mezi které bylo k mému údivu přizváno i Polsko, u nás se s novou vládou rozjíždí mohutný politický cirkus, jenž sice nikam nevede, ale alespoň je to hustá legrace. Osobně považuji zbrklé rozšíření Unie o postsovětské státy za chybu, jsem toho názoru, že se s tím nemělo tak spěchat. No a zároveň jsem dlouhodobě fanouškem onoho konceptu dvourychlostní EU, jejíž tvrdé jádro tak šesti-osmi států by začalo vytvářet pevnější, federalizující projekt, samozřejmě bez států ze střední a východní Evropy. Proto mne překvapilo, že se v tom novém projektu s Polskem počítá, i když to má také svou logiku. Polsko je regionální velmoc, bude tím jistě polichoceno, no a zároveň se Trumpův klín na rozbití Evropské unie scvrkne jen na Maďarsko, Slovensko a ČR.

Ale k věci. Ať se dívám, jak se dívám, momentálně u nás nevidím žádnou charismatickou vůdčí osobnost s nějakou jasnou politickou vizí. Pan prezident ke své funkci nutně potřebuje jakéhosi podivného řídícího rádce odněkud z příšeří, pana premiéra, jenž se absencí čitelného názoru vyznačuje, drží v pasti koaliční partneři kvůli trestnímu stíhání, jež nad ním visí, opozice je roztříštěná, přičemž snaha Víta Rakušana o pomyslný trůn vůdce opozice je vzhledem ke kauzám spojených s jeho stranou a stínu, který tím padá na jeho osobu, k smíchu, jinak nikoho nevidím. Předseda ODS Martin Kupka? No, srandy již bylo asi dost.

Čitelnou politickou vizi má snad jen pornoherec za SPD Jindřich Rajchl (nemám tím samozřejmě na mysli jakékoli charisma), jehož politická vůle z obecně známých důvodů bohužel točí celou vládou, což je skutečně neuvěřitelné. Ten jediný má z relevantních vládních hybatelů nějakou jasnou strategickou představu, ale z té směsice jeho názorů by se jeden tak leda mohl podělat, že. Ještě, že se zatím jedná o marginální figuru.

Je opravdu tragické, že v dnešní době jsou z mého pohledu, a to i přes všechny možné a nemožné nedostatky, jediné tak trochu akceptovatelné osobnosti ti dva bývalí kariérní komunisté, tedy Petr Pavel a Andrej Babiš. To je tedy šlamastyka. Co se dá ale dělat, lidem již komunistická minulost prezentujících se politiků nevadí a voliče vyměnit nelze. Nezbývá mně nic jiného, než akceptovat existující realitu a vycházet z daného stavu věcí, jenž rozhodně není nikterak optimistický.

Vláda ještě ani nezačala pořádně vládnout a mega cirkus se již rozjel na plné obrátky, zatímco směřování zahraniční politiky určuje marginální postava z polosvěta, která se stala poslancem za SPD. Obratnému stratégovi na Ministerstvu zahraničních věcí se mistrnými tahy dokonce podařilo z dlouhého spánku probudit spící šelmu Milionu chvilek. Ve dnešních Otázkách Václava Moravce se mu ještě navíc úspěšně zdařilo několikrát urazit prezidenta, nemíní se za nic omlouvat a zároveň nastavuje tvrdou linii vůči Hradu. No a bezmocný premiér na to hledí jako tele na vrata, přičemž jeho schopnost politické akrobacie klesla o sto procent stejně jako platy těch jeho slavných vojenských pilotů, nebo co. To je opravdu skvělý úspěch.

Nepíše se mi to vůbec lehce, ale říkám si, jestli by nakonec nebylo lepší, kdyby se ti dva bývalí kariérní komunisté ve středu na Hradě spolu nějak dohodli a Babiš dostal od Pavla slíbenou abolici výměnou za politickou stabilitu, čímž by Rajchl spolu s SPD a Motoristy ztratili páku na premiéra spojenou s jeho probíhajícím trestním stíháním a premiér by získal možnost nátlaku na zbytečně vysoko vyskakující koaliční partnery hrozbou nové koaliční většiny třeba s poslanci za ODS a podobně, se kterými by mohl utvořit pohodlnou vládní většinu.