Objektivita a vyváženost zpravodajství České televize či jakéhokoliv jiného média je jen utopie (v případě ČT ale "pěkně" zaplacená z povinných dávek koncesionářů)
Nejenom na iDNES se aktuálně rozproudila živá debata o objektivitě a vyváženosti zpravodajství České televize. Osobně to vidím takto...
OBJEKTIVITA A VYVÁŽENOST ZPRAVODAJSTVÍ ČESKÉ TELEVIZE ČI JAKÉHOKOLIV JINÉHO MÉDIA JE JEN UTOPIE (v případě ČT ale „pěkně“ zaplacená z povinných dávek koncesionářů).
Vyvážené veřejnoprávní zpravodajství nikdy neexistovalo, neexistuje a nikdy existovat nemůže. Logicky: při tvorbě zpravodajství vždy existuje dilema, kterou zprávu vybrat a kterou vyřadit, kterou umístit jako první a kterou jako další v pořadí, redaktor se rozhoduje jak kterou zprávu zkrátí, či prodlouží, které věty vynechá či přidá... Informaci pak také určitým způsobem slovně či vizuálně předává do mikrofonu a kamery a nikdy se přitom foneticky nevyjadřuje nebo vizuálně netváří zcela nestranně. Objektivní televizní zpravodajství proto nikdy neexistovalo, neexistuje ani existovat nemůže. Jde jen o fikci, chiméru.
Jde ale fikci, chiméru a lež dlouhodobě pilně živenou a hýčkanou. Takzvaně veřejnoprávní Česká televize totiž dlouhodobě pomáhá určité skupině lidí (a spřáteleným skupinám těchto lidí) spokojeně žít z „povinného informačního výpalného“ - z povinných koncesionářských poplatků - a manipulovat s veřejným míněním.
Fakt, že existuje lhář, který o sobě tvrdí, že mluví pravdu a navíc si za to nechává platit (a poplatky vymáhá násilím) je strašidelný a nepokládám tento stav věcí za dobrý.
Existence takového parazita a jeho působení na okolí logicky zapříčiňuje i mnohé konflikty. A tak se například nyní (v listopadu 2020), vášnivě debatuje se o podivných prodejích pozemků pod budovami ČT, o manipulacích a podrazech v Radě ČT, o zákulisním tahání za nitky při plánování možné dostavby jaderné elektrárny Temelín, o zaujatosti při komentování brexitu, o zaujatosti při komentování amerických prezidentských voleb, o zaujatosti při komentování dění v Evropské unii, o vítání migrantů a volání po multikulturním obohacení…
Továrna na pravdu: Česká televize hlásá, že je to v každém případě tak a tak a… lidé že musí platit a měli by se dívat a poslouchat. Česká republika přece musí mít veřejnoprávní televizi. Nebo… nemusí?
České televize:
má být pluralisticko-stranicky neutrální, ale není.
má být objektivní, ale není
má být vyvážená, ale není.
Redaktoři v ní mají ctít etický kodex, což se ale mnohdy neděje.
A všechno dění v České televizi má kontrolovat a na nepravosti upozorňovat Rada České televize. Což je ale také pouze fikce. Pokud by totiž měla Rada kontrolovat hlásání pravdy, muselo by patnáct jejích členů (volených Poslaneckou sněmovnou) samo pravdu vždy znát. A… doplňte si sami.
Celý příběh o veřejnoprávní České televizi, vyváženosti jejího zpravodajství a hlásání pravdy je tak ve skutečnosti jen bizarní mnohaletou fraškou.
P. S. Výběr konečně těch správných, moudrých a potřebných lidí do Rady ČT, ale i samotnou existenci Rady ČT, proto osobně pokládám za důležitý, nicméně stále za málo podstatný akt. Mnohem důležitější je napravit celek. Je to jako kdy lepíte malou hojivou náplast na velkou krvácející ránu…
O České televizi obecně:
Archiv České televize je obdivuhodný a plný pokladů. Je součástí národního kulturního dědictví. Je skvělé, že ho máme a že z něj můžeme čerpat.
Také současná televizní produkce České televize si zaslouží obdiv. Podpora výroby českých celovečerních filmů, nové televizní seriály, skvělé dokumenty, vědomostní soutěže, pohádky a pořady pro děti…
P. S. Tady už je ale čas se začít ošívat: pokud vám prakticky všichni občané ČR – koncesionáři, musí povinně ročně odevzdávat téměř šest miliard korun (součet koncesionářských poplatků za rok 2019 činil 5,68 miliardy Kč), tak už se pak každému pěkně a příjemně tvoří.
A zpravodajství ČT?
Za sebe chci mnohé redaktory ČT a jejich příspěvky pochválit. Jsou chytří, nápadití, vidí souvislosti, přicházejí s novinkami… Smekám před nimi, jsou skvělí a obdivuhodní. Na druhou stranu ale mnozí redaktoři ČT ve vysílání zcela záměrně lžou, dezinformují a snaží se účelově manipulovat s lidmi. A právě jejich „práci“ Česká televize mnohdy upřednostňuje.
A to je odsouzeníhodná špína.
Suma, sumárum, jaké je závěrečné shrnutí?
Česká televize (ani nikdo jiný) nehlásá ani nemůže hlásat absolutní pravdu - i když se ČT do role hlasatele absolutní pravdy ráda staví a zdůrazňuje tuto svoji údajnou jedinečnost, potřebnost a také nutnost, aby jí za hlásání pravdy téměř všichni povinně platili.
Osobně si myslím si, že toto kdákání je už až směšné a lidé, kteří ostatním lži o objektivitě, vyváženosti a vlastní pravdě vnucují by se nad sebou měli přinejmenším zamyslet (pokud by neměli být přímo i urychleně odstřiženi od zdroje pochybných příjmů nebo i přímo potrestáni). Patent na vyváženost a sdělování pravdy totiž nikdo nemá. Ani Česká televize.
Optimistický závěr
Žijeme ve 21. století, kdy existuje nespočet možností, jak se dají získat informace o dění kolem nás. Je tak skvělé, že můžeme nazírat na jednu událost pohledy mnoha navzájem nezávislých komentátorů a díky jejich subjektivním pohledům si vytvořit svůj vlastní subjektivní názor – můžeme si z jednotlivých střípků poskládat obraz, který pak vnímáme jako skutečnost.
Ano: některé z mnoha současných informačních zdrojů se sice blíží objektivní vyváženosti a pravdě, mnohé další ale i lžou a vzájemně si tak protiřečí. Pak už je ale právě jen na nás, komu budeme věřit, kde nalezneme vyváženost a pravdu a vytvoříme si o dění ve světě kolem nás svůj vlastní ucelený obraz.
Za zásadní a důležité proto pokládám ctít svobodu slova a svobodného vyjadřování. A naopak nepodporovat kazatele násilím vnucované vyváženosti a pravdy, tak, jak se do této role dlouhodobě pasovala právě Česká televize.
Martin Lavay
