Děkuji za všechny ohlasy a doplnění:o)

V e-mailu poslal další podrobnosti i motoristický expertRobert Pavelka (autor knih „Formule 1 od startu k cíli“ a „Historie F1:triumfy a tragédie“...) S jeho svolením info přetiskuji:

Zdravím vás, přečetl jsem si blog o zvířatech na iDnesa jako dlouholetému fanouškovi a autoru článků a knih o F1 mě potěšil - ne snadproto, že bych mu přisuzoval bulvární nádech. Nutno podotknout, že v dřívějšíchdobách byla F1 daleko více ohrožena zásahy zvenčí. Ostatně pan Král, který jese mnou v kontaktu, mě upozornil, že částečně váš článek doplnil - Staceyhonehoda je opravdu typickým příkladem střetu přírody a techniky. Stewartovakolize se psem zase dokládala diletantství mexických pořadatelů (také jim potomto incidentu byl na dlouhé roky odebrán statut Grand Prix). Zajímavá bylaona příhoda s hadem a Regazzonim, tam naštěstí pro Švýcara vlezl plaz do jižodstaveného vozu po nehodě. Hillovo štěstí na brabhamu 1972 v Rakousku jedokonce zachyceno na snímku. A propós Hill: víte, že se chystalo natáčenívelice zvláštní reklamy u Hillovy stáje Embassy Hill Racing, kterou podporovalafirma Esso, mající ve znaku tygra? Ten měl být usazen do kokpitu, ale nakonecse z bezpečnostních důvodů od tohoto záměru ustoupilo a chovanec londýnské ZOOse spokojil se s motocyklovou sajdkárou.

Ve výčtu zvířat ve znaků stájí, rozhodně by tam neměl chybětnovozélandský kiwi u první éry stáje McLaren. "Zvířecí" titul měl iEmerson Fittipaldi, jemuž se od jeho útlých závodnických let říkalo rato,neboli krysa, ovšem na rozdíl od Laudy to nemělo nic společného s jeho chrupem;přezdívka nebyla myšlena vůbec hanlivě, spíš měla ocenit Brazilcovu mrštnost(aneb jak se říká jiný kraj, jiný mrav). Když jsem zmínil Laudu, dle jehovlastních slov si mnohokrát vyslechl také titul zajíc - proč,není třeba příliš rozvádět. A pamatujete na Alfy Romeo T 184 (a následující T185) ve válečném zbarvení Benettonu? Těm se často říkalo žáby. Maličkouopravu bych si dovolil i u slavného Ferrari 156, je pravda, že ho Italovétitulovali Squalo, ale známější byl jako Sharknose, tedy žraločí nos, což jeovšem jen detail. Připomněl bych i hranatý Wolf WR5, jehož neoficiální označeníznělo bouda pro psa.

Také je vám nejspíš známo, že onen tabákový lev na vozeshadow v roce 1979 patřil koncernu Samson a Holanďanu Lammersovi (pro pořádek,měl ho k dispozici jen on, de Angelis měl zbarvení svého vozu zcelaodlišné). Existuje i několik nepotvrzených případů, například jak bobřipřehryzali kabely a dokonce jsem ve francouzském tisku našel zaručenou zprávu,že v jednom z vozů matra si udělal jakýsi pták hnízdo. To už bych označil začisté spekulace.

Zdraví R. Pavelka

Do odstavce "Zvířata na trati" bych doplnil GP Mexika 1970 - kolize Jackie Stewarta s velkým psem. V důsledku toho prasklý závěs a odstoupení ze závodu.

A ještě jednu poznámku k Ronnie Petersonovi - Švéd nebyl "těžce popálen", měl jen komplikované zlomeniny nohou a příčinou jeho smrti byla tuková embolie po několikahodinové operaci, kdy mu nebyla dostatečně okysličována krev.

Je to takové zajímavé naťuknutí tématu. Existuje pochopitelně mnoho dalších případů, dokonce jsou mezi nimi i smrtelné - v GP Belgie 1960 vlétl Alanu Staceyovi do obličeje pták a britský pilot po vyjetí z trati zahynul. Jelena po trati proháněl už Graham Hill v Rakousku 1972, Jackie Stewart v Mexiku 1970 srazil při jízdě na čele psa. Regazzoni našel v kokpitu po brazilské GP 1977 hada.

Většina těchto případů je velice zajímavě shrnuta v knize Formule 1 od startu k cíli.