Je písmeno „Z“ nepřátelské? Může jeho čtení vyvolat tak bolestné pocity, že by bylo lepší ho zakázat? Ale nebude nám pak chybět jako například žvatlajícímu J. P. Belmondovi ve filmu Muž z Acapulca?
V současné době, v čase ruské invaze na Ukrajinu, se hojně diskutuje o písmenu „Z“, kterým označují ruští vojáci své tanky a další vozidla. „Z“ se stalo pro mnohé symbolem násilí, agrese a sílí hlasy proti jeho zneužívání. Je ale boj proti písmenu „z“ smysluplný?
Začnu nekompromisně a aby bylo jasno (a tahle prohlášení mají mnozí rádi): zásadně nesouhlasím s násilným řešením jakéhokoli problému. Násilná agrese je znamením tuposti a malosti a vždy s sebou přináší dlouhotrvající kontraproduktivní dozvuky. Zároveň ale jedním dechem dodávám, že nic není tak černobílé a jednoznačné jak to na první pohled vypadá a je dobré číst, naslouchat a vzdělávat se, aby si člověk mohl vytvořit vlastní názor.
Hm, má to ale háček. Při každém konfliktu (a že jich už v historii lidstva bylo) vždy každá z jednotlivých stran tvrdila, že má pravdu a že naopak protivník lže, že šíří propagandu a že je jeho názory potřeba umlčet a protivníkovo vysílání zpráv vypnout.
Ech! Kdyby to nebylo tragické, je to až směšné. „My máme pravdu, ti druzí lžou,“ tvrdí paradoxně každá ze stran konfliktu a navzájem se odstřihávají od soupeřových zdrojů informací. I dnes. Paradoxně ne v drsném starověku, temném středověku či v době řádění inkvizice, ale dnes, ve 21. století. „Zakažme vysílání protivníkových dezinformací a bludů, odstřihněme od koryt soupeřovi trolly, je čas věřit jen naší pravdě a našim elfům!“ křičí novodobí cenzoři a dav… jim nadšeně aplauduje. A dav už vážně nevážně diskutuje i o nebezpečném zneužívání písmena „Z“…
Zajímavost: dokážete si představit, že by bylo písmeno „Z“ skutečně zakázáno? To bychom pak mohli už jen blekotat jako J. P. Belmondo ve filmu Muž z Acapulca, kterému vynechával psací stroj a pokud by někdo zakázal i další písmena, mohli bychom pak už jen mlčet…
Pár dalších tipů k zamyšlení:
Pokud řeknete přede svědky něco zakázaného, můžete za to být podle současných zákonů souzeni a potrestáni. Co když ale zakázaná slova před svědky jenom zašeptáte? Jaká vibrace hlasivek je ještě přípustná? Kolik decibelů je ještě povolených a kolik už ne?
A co psaný projev? Co když něco zakázaného napíšete prstem jen na orosené sklo a nápis za pár sekund zmizí? Je to trestný čin? A co když tento nápis někdo stihne vyfotografovat?
Podle současných zákonů je i schvalování trestných činů trestné. Můžete tedy trestné činy legálně schvalovat v duchu? Má občan právo v duchu nesouhlasit?
...
Objevil se Hitler, páchal zlo a… cenzoři zakázali nacistické symboly. I když je dávné civilizace používaly dávno před Hitlerem.
Objevily se pseudohumanitární organizace, začaly podporovat Romy (a sebe sama) a cenzoři zakázali používání slova „ci…“. I když ho samotní ci… používají stovky let.
Objevily se další pseudohumanitární organizace a cenzoři zakázali požívání slova „čer…“ i když ho samotní „čer…“ opět požívají stovky let…
atd
Co s tím vším?
Osobně tvrdím, že svoboda projevu je jedním ze základních lidských práv a nesmí být lidem upírána. Každý má právo říct, co si myslí. A jdu ještě dál. Každý má právo říct, co si myslí i když je to třeba prachsprostá lež nebo „pomluva“. Musí být totiž pouze na čtenářích, posluchačích a divácích, jestli tomuto sdělení informací uvěří či neuvěří a jestli ho přijmou či nepřijmou. A musí být jen na nich, jestli se případně obrátí na jiný zdroj zpráv. Tak vypadá skutečná svoboda projevu a svoboda slova.
Ano, slova mají velkou sílu a mohou být extrémně nebezpečná, ale je mnohem lepší bojovat slovy, než jako zvířata s kameny, klacky nebo hypermoderními zbraněmi v rukou.
Martin Lavay
