Stručné shrnutí: Objevil Christian Rosenkreutz elixír mládí? Zabili nejhříšnějšího muže světa krocani? A do jakého božského ovoce s oblibou zíraly stoupenkyně světelné lóže Vril?
..................
Historie nejrůznějších tajných spolků, sdružení, hnutí, řádů a organizací, s těmi nejpodivnějšími, nejneobvyklejšími a nejbizarnějšími cíli, je stará jako lidstvo samo. Ať už jde o templáře, svobodné zednáře, ilumináty, členy triád, Ku-klux-klanu, SOE, Ergenekonu…
Probuzení Jacques Bergier a Louis Pauwels, například ve své knize Jitro kouzelníků připomínají již staroindický příběh o Společnosti Devíti neznámých. Toto údajně nejmocnější tajné seskupení všech dob založil mírumilovný buddhistický král Ašóka, vládnoucí od roku 273 před naším letopočtem, aby dohlíželo nad šířením dobra v Indii i jinde ve světě. Každý z devíti členů společenství měl vlastnit knihu vědění, ze svého oboru, napsanou syntetickým jazykem. Hned první kniha pojednávala o nejnebezpečnější vědě vůbec: ovládání davu – psychologii propagandy. Druhá shrnovala poznatky z fyziologie, udávala mimo jiné, jak je možné zabít člověka dotekem. Ve třetí se psalo o mikrobiologii, zejména koloidních látkách. Čtvrtá se zabývala přeměnou kovů, například výrobou zlata. Pátá byla zaměřena na pozemské i mimozemské komunikační prostředky. Šestá popisovala tajemství gravitace. Sedmá rozevírala kosmologickou náruč. Osmá informovala o světle. A konečně devátá byla zasvěcena sociologii a umožňovala předvídat pád civilizací.
Bergier s Pauwelsem zdůrazňují, že Společnost Devíti neznámých údajně provází lidstvo až do dnešních dnů a staří mudrcové své knihy neustále doplňují. Vnější projevy Devítky jsou prý ale mimořádně vzácné. S příběhem tajuplných Indů měl být například krátce spjat příběh papeže Silvestra II., známého také jako Gerbert z Aurillacu, žijícího na přelomu prvního a druhého tisíciletí. Silvestr II. kdesi získal zvláštní bronzovou sochu: hlavu, která uměla odpovídat na složité politické a vědecké otázky Ano nebo Ne. Podle jiných zdrojů ukradl ve Španělsku čarodějnickou knihu, uměl se učinit neviditelným a hrával kostky s ďáblem. „Iste locus Silvestris membra sepulti venturo Domino conferet ad sonitum – část nápisu na jeho hrobě také prozrazuje, že se Gerbert z Aurillacu i po své smrti hýbe, chrastí kostmi vždy, když má zemřít další papež,“ tvrdí někteří latiníci.
U zrodu legendární tajné organizace A. M. O. R. C., Řádu Růže a Kříže stál ve čtrnáctém století možná imaginární, možná skutečný muž jménem Christian Rosenkreutz. Oprášil prastaré egyptské mystické nauky, začal se zabývat alchymií a rozhodl se rovněž pozdvihnout lidstvo na vyšší úroveň. „Založil nejchvályhodnější řád. Odstartoval pravou reformu lidství,“ tvrdí jeho nadšení následovníci. Rosenkreutz byl podle nich největším léčitelem po Kristu, pochopil podstatu Kamene mudrců, uměl létat a dokázal i nestárnout. „I ve sto šesti letech vypadal jako pětačtyřicetiletý muž,“ tvrdí svědci, kteří ho v tomto požehnaném věku viděli. Členem řádu Růžového kříže měl být například filosof a státník Francis Bacon, astronom Johannes Kepler, filozof Immanuel Kant, filozof René Descartes skladatel Claude Debussy ale prý i český učitel národů Jan Ámos Komenský.
Okultistický, Hermetický řád Zlatého úsvitu vznikl na sklonku 19. století. „Jde o svrchovanou harmonickou syntézou klasických technik. Cílem tohoto systému je přivést jedince do zářivého vědomí bílého světla božského ducha v něm samém,“ vysvětlil podstatu hnutí jeden z jeho členů, psychoterapeut a psychoanalytik Israel Regardie. K Zlatému úsvitu se hlásil například spisovatel a básník, autor Stašidla cantervillského a Obrazu Doriana Graye Oscar Wilde, spisovatel, autor Draculy Abraham „Bram“ Stoker, politik a pozdější americký prezident Theodor Roosevelt, věštkyně a jasnovidka Helena Petrovna Blavatská, výstředník často provokující v sukni skotských horalů s leopardí kůží kolem ramen Samuel Liddell MacGregor Mathers, ale především kontroverzní vůdčí osobnost, „nejhříšnější muž světa“, Aleister Crowley. „Okultista, spisovatel, filozof, jogín, špion, šachista, astrolog, malíř, hédonista, drogový experimentátor, bisexuál, sociální kritik a horolezec,“ jak Crowleyho trefně zařazuje – nezařazuje Wikipedie. Mág, kterého už jeho puritánská matka zděšeně nazývala Bestií, vedl vedle Zlatého úsvitu i několik dalších tajných společností, které koketovaly se satanizmem, vzýváním nejrůznějších démonů a nejodvázanějším sexem. AA –Stříbrnou hvězdu, O. T. O. – Ordo Templi Orientis nebo Posvátné opatství thelemských mysterií. Sám Crowley se řídil většinu života osobním krédem "Dělej co ty chceš, ať je celé Zákon. Láska je zákon, láska pod vůlí“. Skončil ale poměrně neslavně. „V posledních letech příliš nevycházel z hotelového pokoje a živil se už jen míchanými vajíčky, studeným krocanem a heroinem,“ připomínají pamětníci jeho těžkou závislost na drogách.
Světelná lóže Vril vyrostla z knihy Přicházející rasa spisovatele Edwarda Bulwer-Lyttona. „Země je dutá, žijí v ní nadlidé a dokáží vládnout doposud neznámou energii,“ tvrdil romanopisec. Stoupenci Vrilu rozvinuli jeho myšlenky na začátku dvacátého století. U zrodu organizace stála například již zmíněná věštkyně a jasnovidka Helena Petrovna Blavatská, ale především vizionářka Marie Orsitch. „Každé setkání zahajovaly upřeným pohledem na rozkrojené jablko,“ uvádějí okultní historikové. Ideály Vrilu a příbuzné tajné organizace Thule si ale brzy přisvojili nacisté. A vyznávaly je i jejich nejvyšší špičky: Alfred Rosenberg, Heinrich Himmler, Rudolf Hess… Učení o árijském nadčlověku se stalo jedním ze základních pilířů Třetí říše. Zajímavé je, že teorii duté Země zpopularizoval i komunistický vědec, sovětský akademik Vladimír Afanasjevič Obručev. V románu Plutóne nechal sestoupit geologickou a zoologickou výpravu do nitra planety, kde objevila pravěká zvířata, včetně obřích dinosaurů.
A konečně například takzvané indigové děti si poprvé uvědomily, kým jsou, ve druhé polovině dvacátého století. Lépe řečeno: začali nad nimi žasnout jejich rodiče, především stoupenci novodobého hnutí New Age. „Jsou výjimeční, mají paranormální schopnosti a jejich aura je modrá,“ představili tátové a mámy hrdě své potomky. Podle Lee Carrolla a Jan Tober, kteří zahájili výzkum indigových dětí, vyniká mladá elita lidstva řadou zvláštností, kterými se odlišuje od ostatních. „Indigové děti přišly na svět s pocitem urozenosti a často se tak i chovají. Říkají o sobě, že si být tady zasloužily. Nepřeceňují se. Obtížně přijímají autoritu bez možnosti volby. Některé věci jednoduše nedělají, například nestojí ve frontách. Jsou frustrovány z dogmatických systémů, které nevyžadují kreativní myšlení. Často nacházejí nové způsoby provádění věcí. Dokud nejsou s jedinci svého druhu, mohou působit asociálně. Pokud nikoho sobě podobného nenaleznou, většinou se uzavírají do sebe a cítí, že jim lidé nerozumí. Škola je pro ně sociálně náročná. Nereagují na výchovu, kdy se jim někdo snaží vnutit pocit viny. Nebojí se říct, co skutečně potřebují,“ shrnuli své poznatky o indigových dětech Carroll a Tober. Zároveň ale upozornili, že jim mnohé informace naznačili nejenom jejich potomci, ale i spirituální entita označovaná jako Kryon. Tímto, pro mnohé, nepochopitelným odkazem se ovšem zdiskreditovali u většiny ostatních pedagogů.
Příští kapitola: Labyrint
