Politicky nezajímavý portugalský slimák

Doputoval k nám ne po svých, ale v zájmu nekonečného nabízecího kolovrátku k nám přicestoval coby černý pasažér nového exotického ovoce a zeleniny. Ale nezoufá si po své domovině, neboť v deštivých ránech i večerech okupuje betonové chodníky našich měst a líbí se mu i v odrostlých trávnících.

Jsme k němu hodnější, ba přímo lhostejní, nesbíráme ho kolektivně tak jako v 50.letech mandelinku bramborovou  - import to prohnilého kapitalismu a imperialismu. Ani naše ptactvo či drobná zvířátka nejeví o importované zboží zájem, dokonce dle odborníků je jim odporný.

A tak z toho těží a prožívá populační explozi. Je odporný i na pohled, nemá ten známý uklidňující domeček na hřbetě, sliz z něj jde těžko smýt.

Nemá také  mandelinkovou agitku z plakátků těch let, kdy ona proužkovaná žravá beruška visela na každém rohu majíc odpuzovat a připomínat, čeho jsou kapitalisti schopni. Lid se houfoval a houfně troufalou mandelinku sbíral.

Tak tenhle nestravitelný odporný slimoš dostal po 60ti letech reálnou šanci zdomácnět i tam, kam by se ani svojí vůlí a chtěním nemohl nikdy dostat. Kvůli nám,  našemu  čemu ???