Existuje na hoře Velký Blaník průchod do jiného času a prostoru? Odkud mají vystoupit bájní blaničtí rytíři? Kam na 18 let zmizel dělník Václav Podbrdský při vytesávání základního kamene pro Národní divadlo?
Fakta z historie
Velký Blaník leží uprostřed podblanické kotliny asi 70 km jihovýchodním směrem od Prahy a jeho vrchol se vypíná do výšky 638 metrů nad mořem. Tato hora se proslavila zřejmě nejvíce díky Aloisi Jiráskovi a jeho pověsti o blanických rytířích, kteří přispěchají české zemi na pomoc až bude ze všech stran ohrožena nepřáteli. Z nitra skály na východním svahu tehdy vystoupí mocné a silné vojsko, z něhož na nepřátele padne takový strach, že na svém útěku poboří celou Prahu až do základů. Podle některých badatelů se na tomto místě nacházelo keltské osídlení, včetně druidských svatyň. Srdce zastánců této odvážné teorie pookřálo, když se před několika lety na poli pod Velkým Blaníkem objevil v obilí piktogram znázorňující půdorys keltského kříže. Archeologické nálezy potvrdily osídlení v době železné, t. j. asi 400 let př. n. l. Doslova čilý ruch zažil Blaník v 15. století za doby husitské jako kultovní náboženské místo. Nešlo však jen o ryze náboženské obřady, na vrcholu se pravidelně pořádala tajná národní shromáždění a různé pohanské oslavy. V srpnu 1868 se na Velkém Blaníku konal první úředně povolený tábor lidu, kterého se zúčastnilo 40 000 lidí ze všech koutů země.
Základní kámen pro Národní divadlo a zmizelý dělník
Rok 1868 se do historie Blaníku zapsal také další významnou událostí - vylomením základního kamene pro Národní divadlo. S tímto slavným momentem je však spojen snad nejpodivuhodnější zdokumentovaný příběh. Přesně po 18 letech - 18. dubna 1886 - podal u okresního soudu ve Vlašimi kamenický pomocník Václav Podbrdský žalobu proti louňovickému kamenickému mistru Františku Šolínovi pro nezaplacení mzdy za práci při tesání základního kamene pro Národní divadlo v roce 1868. Soud žádosti vyhověl a vydal platební rozkaz, k němuž se louňovický mistr ihned odvolal, neboť žalobce, pan Podbrdský, měl podle očitých svědků tragicky zahynout při odtrhávání základního kamene pádem do hloubky 60 metrů. Jeho mrtvé tělo se však v roklině nikdy nenašlo a kamenický dělník byl úředně prohlášen za mrtvého. Václav Podbrdský byl proto soudem vyzván, aby dokázal svou totožnost a vysvětlil, kde se nacházel uplynulých 18 let, neboť mu hrozil trest za vyhýbání se vojenské službě. Na soudním jednání celá jeho rodina i sousedé přísežně dosvědčili jeho totožnost a bývalý zaměstnavatel mu musel zaplatit dlužnou částku i s úroky.
18 let nezvěstný dělník
Pro vyhýbání se vojenské povinnosti byl však Podbrdský postaven před vojenský soud, kde se hájil velmi zvláštním příběhem. Uvedl, že při odstřelu velkého balvanu chtěl uhnout kousek stranou a zřítil se přitom ze skály. Po dopadu ztratil vědomí a když procitl, hučelo mu v hlavě a před očima se mu točila barevná kola. Ocitl se v prostorném sále, do kterého vstoupila nádherná dívka, vznášející se trochu nad zemí. Podívala se mu do očí a navázala s ním myšlenkové (telepatické) spojení. Sám Podbrdský to okomentoval slovy: „V mé hlavě se počaly tvořit myšlenky, jako bych byl učený a ne prostý dělník. Změnil jsem se na jiného lepšího člověka". Poté do sálu vešla dlouhá řada mužů, ve kterých Podbrdský poznával postupně jednotlivé české panovníky a národní buditele, včetně Cyrila s Metodějem. Posledně jmenovaný mu dal číst v knize s jemu neznámým písmem, ale on mu přesto rozuměl. Průvod poté za zpěvu staroslověnského chorálu odešel a dívka mu vysvětlila, že je strážným duchem českého národa a že na tomto místě všichni bdí, aby národ nezahynul. On ať se vrátí ke své práci a všude hlásá, co zde viděl. Nato se vznesla ke klenutému stropu, který se změnil na oblohu s oblaky. Podbrdský spěchal rychle domů, kde s hrůzou zjistil, že jeho rodiče zestárli a sourozenci již mají své děti. Domníval se, že byl pryč jen 18 hodin, ale ve skutečnosti uběhlo celých 18 let. Vojenský soud nakonec Podbrdského uznal na základě lékařské diagnózy, že trpí fixní ideou, podle které byl 18 let v Blaníku, nevinným.
Domněnky a teorie
Na příběhu kamenického pomocníka Václava Podbrdského mě zaujalo několik postřehů. Historek, kdy se někdo dostal do nitra hory, je mnohem více. Mezi místními obyvateli se např. vypráví o dvou dětech, které se ztratily v blízkosti Blaníku a po několik dní byly nezvěstné. Když se vrátily domů, byly velmi zaskočeny zoufalým a ustaraným výrazem na tváři svých rodičů, neboť se domnívaly, že byly venku jen pár hodin. I tyto děti uvedly, že se najednou ocitly v podzemí, kde si hrály se skřítky a vílami. Hučení v hlavě, různé barevné vidiny a další prožitky, popsané Podbrdským při jeho „přechodu" do nitra Blaníku, se nápadně podobají výpovědím lidí, kteří vstoupili do časové či prostorové brány. Ať už se jedná o spontánní průchody do jiných dimenzí nebo svědectví účastníků tzv. Filadelfského experimentu s uměle vytvořenou dimenzionální branou, podobnost subjektivních prožitků naznačuje, že na Velkém Blaníku může existovat zvláštní energetická anomálie umožňující fyzický přechod do jiné dimenze. Rozdílnost ve vnímání jednotlivých prožitků a jejich zasazení do dějového prostorového rámce je dána individualitou každého člověka, jeho společenskou orientací, duchovní vyspělostí a myšlenkovým bohatstvím. Stejně je tomu např. i při fenoménu klinické smrti, kdy jsou dány určité univerzální rysy prožitku a podvědomí jedince si pak dotváří jejich pozadí a detaily.
