„Další!" ozval se ženský hlas z ponuré místnosti na Úřadě práce. Z lavice v přeplněné čekárně se zvedl muž neurčitého věku s rozcuchanými černými vlasy a kulhavou chůzí zamířil k pootevřeným dveřím. Úřednice jen lehce zvedla zrak k nově příchozímu a naučeným pohybem vytáhla ze šuplíku čistý dotazník.
„Posaďte se, pane...???"
„Já jsem Čert," odpověděl pohotově muž.
„Kdy jste ztratil práci, pane Čert?" otázala se úřednice.
„Vlastně ani sám nevím, je to už několik měsíců, co nemám pořádnou práci."
„A kdy vám tedy byla naposledy vyplacena mzda?" pokračovala ve výslechu úřednice.
„To máte těžký, korunu jsem někdy neviděl taky celý rok," vysvětloval svou situaci Čert.
„Takových případů tady máme stovky... Kdo byl vaším zaměstnavatelem?"
„Akciová společnost Peklo," odpověděl smutně muž.
„Peklo, Peklo... To mi nic neříká. Od vás tady zatím asi nikdo nebyl," marně vzpomíná úřednice.
„Ani se nedivím, lidi z Pekla obvykle pokračují v kariéře na jiných teplých místečkách. Jeden můj kolega zrovna nastoupil na místo v Úřadu vlády."
„Neříkejte? To byl asi nějaký šikovný člověk, že?" vyzvídá úřednice.
„Spíš takový snaživý blbec. Dostat se do vlády není žádný problém, protože politické strany jsou našimi největšími akcionáři, alespoň ty, co jsou zrovna u moci," vysvětluje Čert.
„Zajímavé... A proč vy jste bez práce?" diví se úřednice.
„Zkrátka jsem neplnil normu," odpoví zklamaně.
„Normu? Něco jste vyráběl?" zareaguje překvapeně úřednice.
„To zrovna ne. Lovil jsem duše v terénu," odvětí s nostalgií Čert.
„Lovit duše - to bude asi nějaká hantýrka, že? Máte zřejmě na mysli oslovování lidí s nabídkou určitého produktu a poté podepsání smlouvy, nemýlím se?"
„Přesně tak! Upsat svou duši, o to jde," potvrzuje sedící muž.
„A nezkoušel jste hledat práci třeba v nějaké pojišťovně jako agent?" táže se úřednice.
„Slibování - to mě právě přestalo bavit. Pojišťovny, banky...tam má Peklo všude své lidi. Z hypoték a půjčování peněz na vysoké úroky jsme měli vždy vysoké zisky!"
„Kde vy nemáte své lidi? Ta vaše akciová společnost musí být dost velká," přemýšlí úřednice.
„Peklo má své stoprocentní dceřinné společnosti po celé zemi - různé právní servisy, leasingové firmy...Nedávno jsme hodně investovali taky do energetiky a plynárenství."
„A jakou práci byste si vůbec představoval, pane Čert?" obrátí raději hovor úřednice.
„Rád bych pomáhal lidem, aby byli šťastnější. Myslím ale opravdově štěstí, ne to chvilkové, za které se pak musí zaplatit. Taky bych chtěl, aby můj zaměstnavatel dokázal ocenit mou práci i něčím jiným než týdenním pobytem v sirných lázních," posteskne si Čert.
„Vidíte, zrovna jsem si vzpomněla, že přímo v této budově si pronajímá kanceláře jedna obecně prospěšná společnost, která nabírá terénní pracovníky pro službu potřebným. To by mohlo být něco pro vás! Dokonce mají vlastní školící a rekvalifikační středisko - Rajská zahrada nebo tak nějak. Zajděte tam raději hned teď, je to jen o patro výš!" vysvětluje radostně úřednice a rozepsaný dotazník uklízí hbitě ze stolu.
Pan Čert se tedy padavým krokem odporoučel z místnosti a vydal se ke schodišti z bílého kamene. O patro výš již stanul před otevřenými prosvětlenými dveřmi s cedulkou: Gabriel Anděl - NEBE o.p.s.
