Na pohádkách pro dospělé lze vydělat pohádkové jmění. Dokazují to přinejmenším světové bestsellery Hovory s Bohem a Anastasia - Zvonící cedry.
Obchodník s Bohem
Mnozí z vás jistě četli bestseller Hovory s Bohem od Neala Donalda Walsche. Tento americký spisovatel sice původně ohlásil, že Bůh mu řekl, aby napsal tři knihy, ale obchodní úspěch byl tak velký, že Bůh se zřejmě znovu ozval a řekl: „Donalde, i přes svou vševědoucnost jsem nečekal, že se těch knížek prodá tolik. Byla by škoda takového úspěchu nevyužít, koukej napsat alespoň deset dalších, svět je velký a čtenáři se najdou i jinde než ve Spojených státech." A tak se i stalo. Walschův úspěch pokračoval a tak se Bůh znovu ozval: „Donalde, napiš klidně ještě dalších deset knih, dokud byznys tak pěkně jde. A když už jsi tak populární, měl bys založit rovnou i nějaké celosvětové hnutí, má církev nějak marketingově pokulhává." A tak se stalo. Pokud si myslíte, že toto není ten Walsch, kterého znáte z Hovorů s Bohem, shlédněte film The Secret (Tajemství). Zde pan Walsch otevřeně říká, že můžete být neomezeně bohatí a Bůh vám to posvětí, zkrátka Americký sen. Mám rád úspěšné lidi, včetně obchodníků s Bohem. Přejme upřímně panu Walschovi jeho miliony, zaslouží si je.
Ruský Andersen
Zdatné pohádkáře najdeme ale i na opačném konci světa, třeba v Rusku. Tady jistý Vladimír Megre dlouho hledal možnosti zbohatnutí na nerostných surovinách, ale zlatý důl nakonec našel úplně jinde - na pohádkovém příběhu o Anastasii. Křehké blondýnce - živoucí bohyni ze sibiřské tajgy, která zná odpovědi prakticky na všechny otázky, duchovní i čistě praktické. Rusové přijali knihu o Anastasii s velkým nadšením, snad proto, že v nich evokovala nápadnou spojitost s princeznou Anastasií, která údajně jako jediná přežila vyvraždění carského rodu. Knížka popisující vizi ideálního světa si rychle našla své příznivce po celém kontinentu, zejména mezi duchovně založenými lidmi. Pan Megre se projevil jako zdatný podnikatel a záhy přišel s dalšími pokračováními bestselleru a také doplňkovým prodejem nejrůznějších výrobků ze sibiřských cedrů. Zpočátku mě překvapilo, že se opravdu píše o cedrech, které na Sibiři vůbec nerostou. Pak vyšlo najevo, že špatně přeložili ruské slovo „kedr", což není v češtině cedr, ale druh borovice. Chápu, že název knihy „Zvonící borovice", by už nezněl tak velkolepě. Co mě však pobavilo, bylo barvité vylíčení soužití Anastasie a jejího novorozeného syna s medvědem v brlohu. Hodně čtenářů asi uronilo slzu nad dojemným popisem situace, kdy nepřítomného biologického otce Megreho zastoupil v tajze statný medvěd. Zkuste si někdy přivonět k většímu zmoklému psu, vskutku libý odér. Každá šelma zkrátka výrazně smrdí a i pach vycházející z liščí nory vás až praští přes nos. Ale třeba Anastasia narazila na odrostlého medvídka Pú, který se živí jen medem a voní po fialkách. Nebo to byl krotký medvěd, uprchlý z cirkusu Berousek, který každý týden jezdil na mopedu své nové rodince do vsi pro čerstvý chleba.
Každopádně pohádky mám rád, protože mají šťastný konec a je v nich hodně poučného:-)
