Zázračná řešení pro veřejné finance neexistují

Nijak zvlášť se nedivím tomu, že když už si média v uplynulých týdnech povšimla návrhu ODS na vydání ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti, vzala si z něj především navržený model navázání platů poslanců a ministrů na navrhovaný rozpočtový schodek a vývoj rozpočtu. Platy veřejných činitelů jsou totiž dlouhodobě pod drobnohledem médií a snadno se vysvětlují, zatímco ostatní navrhovaná opatření jsou pro běžnou veřejnost a možná i pro některé novináře podstatně složitější.

Proto jsem se po létech zdráhání rozhodl zřídit si tento blog a pokoušet se návrhy ODS i některé širší souvislosti týkající se problematiky veřejných financí prezentovat svýma očima, nikoli pomocí pár vět, které člověk dostane v jakémkoli novinovém článku na toto téma.

Především chci ještě dříve, než se budu někdy příště podrobněji věnovat už zmíněnému návrhu finanční ústavy, uvést základní přístupy ke zdravým veřejným financím, které podle mého názoru naše země potřebuje. To je totiž jádro věci - České republice chybí jasně formulovaná dlouhodobá rozpočtová strategie a zásady zdravého rozpočtového hospodaření. Dokud ji nebudeme mít, dokud na ní nenalezneme co nejširší shodu, nejsme zachráněni. Teprve pak má smysl schvalovat zákony a přijímat další opatření jako nástroje pro naplněné této strategie.

Dovolím si připomenout základní teze a principy, kterými jsme diskusi o zdravých veřejných financích zahájili v úvodním dokumentu série konferencí Vize 2020:

• Na budoucnost bychom si měli umět vydělat, nikoliv na ni jen (u)šetřit.
• Nízká daňová zátěž a rozumné veřejné výdaje jsou dlouhodobým řešením. Nízké daně snižují motivaci k daňovým únikům, lidem zůstane více peněz pro vlastní využití a firmám pro vlastní rozvoj. Nízké daně jsou trvalou ekonomickou pobídkou pro zahraniční investory, aby zde umístili svoje výrobní kapacity.
• Daně by měly sloužit, nikoliv trestat úspěšné lékaře, profesory, IT specialisty a další vysoce kvalifikované profese prohloubením daňové progrese.
• Byrokracie a administrativa by měly obsluhovat, nikoliv obtěžovat.
• Budeme usilovat o takový vývoj hospodaření soustavy veřejných rozpočtů, který umožní v dlouhodobém horizontu dosahovat vyrovnaného výsledku hospodaření.
• Chceme dbát o takový vývoj celkového veřejného dluhu, který nebude mít v budoucnu vliv na stabilitu veřejných financí.
• Budeme provádět takovou politiku, jež bude odpovídat přiměřenému stupni stability, případně předvídatelnosti změn daňových sazeb v budoucnosti.

Z některých dosavadních ohlasů na tyto teze jsem zaznamenal lehké zklamání, že jde o obecná, poněkolikáté opakovaná hesla. Vtip je ale v tom, že žádná zázračná, dosud nikým nevymyšlená řešení neexistují! Problémem České republiky není, že se veřejné finance řídí podle starých známých pravidel a postupů založených především na zdravém rozumu, ale že se podle nich naopak neřídí!