Fanoušci KSČM

Po znovuotevření otázky zrušení Komunistické strany Čech a Moravy, jejímž účelem je dle mého názoru buď zbavení se konkurence nebo posílení vlivu ČSSD, se stále častěji setkávám s názory z řad lidu, které za touto stranou naopak stojí. A dost často stojí za to.

Třešněimage.google.com

Minulý týden byla na Náměšť náhradní autobusová doprava. Pan řidič měl puštěné rádio, kde právě probíhala posluchačská anketa na téma něco ve smyslu „Co nám komunismus vzal a co nám dal“. Nepamatuji se přesně, nepamatuji si přesně ani odpověď, jejíž znění bylo v duchu: Všichni ve vládě kradou a měli by odejít – zlatí komunisti.

Docela mě potěšilo, že i v celkem hodně komerčním rádiu nechávají prostor pro různé úhly pohledu. Co mě ale překvapilo, zarazilo, možná až vyděsilo, bylo to, když pán dvě sedadla přede mnou začal tleskat. Chápu jeho radost ze shody vlastního názoru a názoru respondenta, rozhodně mu jej nechci brát ani nikterak hanět – mimochodem, v demokratické společnosti na to má právo, ale ty argumenty, kterými jej podpíral v diskusi s paní, jež se v ním dala do řeči? Hanba mluvit.

S tím, že není práce, mohu jenom souhlasit. Sice v mnoha případech, co pozoruju ve svém okolí, práce není především v místě bydliště. A co s tím? Porovnat si priority a buď se s tím smířit a zařídit se podle toho, nebo se zvednout, přestěhovat se či rekvalifikovat. Ach, jak to bolí. To se mi to kecá, když nemám žádné závazky. Ale. Například, včera v šalině. Mezi plakáty byly zastrčené lístky s inzerátem: Je mi 33 let, nejsem vyučený, jsem ale schopný dělat mnoho profesí. S nabídkami zaměstnání volejte na tel. … Všechno špatně, včetně naskenované pasovky. Malé, bez formátování, žádné předchozí zkušenosti, nic, co by mohlo zaujmout. Přesto inzerující muž pochopil a chopil se toho, i když nevím, jestli za úplně správný konec. Kdyby se to objevilo na Facebooku, lajknul bych to a popřál hodně štěstí.

Aktivní hledání práce pán z autobusu nezmiňoval. Těžko říct, proč. Možná potřeboval víc vylít svou zlobu, možná si to právě kvůli závazkům nepřipouštěl. Hmmm, osobně taky moc nemám rád změny. V čem měl pravdu, že s malým počtem volných míst a velkým množstvím volné pracovní síly se snižuje úcta k žadateli o práci. Na první pohled se to nezdá, protože personalistky v tom umí chodit – no tak, dívejte se jim do očí! – ale potom, co jsem prošel několika pracovními pohovory, nabyl jsem dojmu, že jsem stejně jen pouhé číslo a mnohdy nestojím firmě ani za to, aby mi napsala, že vzali někoho jiného a nemám si dělat naděje.

Ano, i zdravotnictví je špatné a rovněž se mi nepozdává nechat si strhávat peníze z platu a pak ještě cosi hradit. Nemyslím si však, že to vyžaduje změnu na státní úrovni. Dostačující by byla změna zdravotnictví. On s tím prostě dlouho nikdo nic kloudného nedělal. Na druhou stranu, rudý posuv by zajistil, že nedojde k řešení problému stylem "Rádoby řízená rozkrádačka a soukromníci, čiňte se". Už jen proto, že soukromníci by nebyli.

Co jsem třeba vůbec nepochopil, proč si onen pán myslí, že když se teď ve vládě krade, že by to s příchodem, resp. návratem, komunismu zmizelo. Zmizeli by jen novináři, kteří by se rýpali v majetkových poměrech správců státu, možná by se jim jen změnila náplň práce a začali by místo bulvární špíny smýšlet propagandistické ódy.  Změní se režim, ale místo a lidi zůstanou. Dokonce i čas bude kontinuálně navazovat. Nejde totiž ani tak o lidi ve vládě, jako spíš ve státě. Jsme to konec konců my, z koho se vláda vybírá a kdo ji vybírá.

Je strašně pohodlné žít v Potěmkinově vesnici – všechno mám (fronty na banány jsem nezažil, ale z rozhovoru vyplynulo, že to nebylo tak strašné), včetně práce, jež mi najde stát, nic moc nemusím, protože mnohdy ani nemůžu. Domácí turistika bude vzkvétat, protože zahraniční odpadne. Stačí držet hubu a krok a držet se. Snad mi dovolí i studovat, i mým dětem, protože pro ně chci to nejlepší, i když hloupím se lépe vládne, protože (si) udělají méně problémů. Zodpovědnost minimální, případně uměle vytvořená, aby byla alespoň nějaká motivační složka. Všichni si budou spokojeně třást rukou, jak si to hezky naplánovali. Budu pracovat pro stát, pro společnost a sobě si budu hrabat bokem. Kvůli lenosti se vzdám svobody. Rozhodovat za mě budou jiní, ale ponesou i zodpovědnost, se kterou se někteří ani po 21 letech nesmířili. Já sice také vidím spoustu problémů v naší Středo(evropské)zemi, jen pořád doufám v krok vpřed a ne dva kroky vzad.