Na Radiožurnálu jsem jeden čas slýchal písničku, která měla oslavovat jakéhosi snad tibetského prince, nevím. Jednalo se o duet, přičemž jedna sloka byla česky a druhá anglicky. V hlavě mi zní jen slabiky: „A-š-de-len slunce sangy-a-tan“, nebo něco podobného. Hledal jsem, hledal. Pan Google můj slabikový popis moc nechápal, tak jsem se rozhodl jít přímo ke zdroji.
Naivně jsem zadal do vyhledavače heslo „playlist radiožurnál“ a ejhle, první výsledek hledání odpovídal. Nadšeně jsem odkaz rozklikl a … a nic. Na stránkách je jen a pouze diskuze, která je již půl roku uzavřená, odkaz na playlist nikde a celé stránce dominuje prohlášení, že Radiožurnál jako jediná stanice zveřejňuje playlist 50ti nejhranějších skladeb. Áááách. Odkaz na něj však chybí a musím říct, že ČRo1 určitě není jediný.
V poslední době už Radiožurnál moc neposlouchám. Snad jen o víkendu k obědu. Pravdou je, že náplň je spíš horší, než lepší. O opakování hraných titulů ani nemluvě. Moc nerozumím přikolnění k „české mainstreamové oldies“. Vůbec nerozumím zprávě o paní Vondráčkové, která si dovolila se prohlásit za národní dědictví a že by ji měla rádia hrát tak nějak pořád. Vlny rádia se vlní stejně klidně a změna se schovává za obzorem.
Nedávno (možná je to už dávno) jsem zaslechl cosi o tom, že by ČRo1 měl neuspokojivou situaci řešit a přizvat umělce a lidi z branže ke konzultaci. Toto řešení je rovněž poněkud úsměvné a nebude ani levné. O objektivitě také silně pochybuji. Chtěl tedy bych stejně, jako pán z UZAVŘENÉ diskuze vědět, kdo je za to všechno zodpovědný, abych se jej mohl dotázat, jak to hodlá řešit, případně které vOSA mu brání sáhnout na zralé sladké ovoce.
… jinak, těch 50 nejhranějších písní mohli na stránkách klidně nechat viset. Myslím, že s jejich aktualizací by nebyla VŮBEC ŽÁDNÁ práce.
