Politická korektnost je rakovinou Evropy

Ti, kteří si pamatují dobu před rokem 1989, musí zažívat určitý pocit deja vu. To co se současným politickým špičkám nehodí, se přejmenuje, případně zakáže. Tedy nezakáže. Pouze se to nedoporučí, s patřičným zdůvodněním.

Naposledy v Nizozemí. Zemi, která je proslulá svou tolerancí k cizím kulturám. Nejde o nic menšího, než že začal vadit Černý Petr, který doprovází Mikuláše. Prý to připomíná otroctví, je to rasistické a ponižuje to nizozemské občany černé pleti. Myslím, že by bylo dobré po americkém způsobu říkat „Afroeuropany“. Co na tom, že jde o několik staletí století starou tradici, která ani není rasistická a rasismus nevyjadřuje. Problém je pro sociální inženýry a organizaci OSN už to, že Černý Petr je pomocníkem bílého Mikuláše. Být to naopak, tak asi by problém nebyl.

To mi připomíná americké filmy poslední doby. Například remake Sedmi statečných, kde je Asiat, Afroameričan, Indián a nějací běloši, kteří jsou tam do počtu. Možná by to nevadilo, kdyby tento remake nebyl vsazen do období Divokého Západu a toto složení v té době bylo stejně pravděpodobné, jako v americkém Robinu Hoodovi, kde v družině proslulého lapky je i tmavý Saracén. Prostě v rámci politické korektnosti se do historizujících filmů vrazí i postavy, které by se v době, o které jsou ty filmy natočeny, nevyskytly ani v nejbujnější představě tehdy žijících obyvatel.

Před pár lety jsme mohli číst, že slavná kniha o Pipi, dlouhé punčoše, byla upravena tak, aby vyhovovala dnešní době. Takže její otec už není černošský král, ale „král jižních moří“. Prostě kniha ve své původní podobě a vlastně i současné propaguje rasismus a stereotypy, jak se vyjádřila německá psycholožka  Wollradová. Podobně se to mělo před lety s Tintinem, hrdinou belgických komiksů a oblíbenou dětskou postavou. A nelze si vzpomenou na „aféru“ s kocourem Mikešem, kterého ukradli Cikáni. Je s podivem, že si ještě nikdo nevšiml, že v této knize se vyskytuje i bílý kocourek jménem Nácíček.

Ovšem vrátím se zpět k Nizozemí. Vzhledem k tomu, že Černý Petr je znakem rasismu a „stereotypů“, tak se vedení mnohých škol, rozhodlo, že Černý Petr při obvyklých besídkách již nebude doprovázet Mikuláše a v některých tyto besídky zrušili úplně. Dokonce i nizozemský obchodní řetězec Jumbo se rozhodl, že přestane prodávat i cukrovinky s vyobrazením Mikuláše. Co kdyby to uráželo Afroeuropany a muslimy? Nicméně islámský svátek Eid al-Adha tento a další řetězce slaví s velkou pompou. A to je ten problém.

Každý kdo jede na dovolenou do islámských zemí, respektuje tamní zvyky. I lidé, kteří se rozhodli odejít do islámských zemí, případně zemí neislámských, ale kulturně odlišných, se přizpůsobí zvykům a pravidlům daných zemí. Za to Evropané, upravují svoje zvyky tak, aby vyhovovaly i těm, kteří do Evropy přijdou žít. Nechce po příchozích, aby respektovali naše kulturní a společenské tradice, ale chce, aby Evropané respektovali kulturní a společenské tradice příchozích a zapomněli na tradice svoje. Na svoji historii a kulturní dědictví.

A mnozí nad tím jásají a vydávají to za evropské hodnoty.

Pro mě to je však jako kopat si vlastní hrob a tančit nad ním. Proč se bojíme říci, toto naše zem. Ne proto, že zde žijeme, ale proto, že nám jí odkázali naši předci? Že tento dům se stavěl po staletí a každý kdo sem přijde, se má chovat jako nájemník a respektovat pravidla? Není to rasismus, není to xenofobie, jsou to prostě pravidla, platící pro nás i pro ty, co zde chtějí žít.  

Pokud to jednou říci nedokážeme, tak budeme sice hostitelé, ale v cizím domě.