Evropa Benedikta z Nursie umírá

Kdysi jsem psal seminární práci o středověkém člověku, jeho každodenním životě, jeho radostech i starostech. Na konci jsem si položil otázku, zda by člověk z tohoto období chtěl žít v našem světě.  Myslím, že ne. A nejde jen o to, že asi by se jemu náš svět nelíbil vzhledem k jeho pohledu na svět a to, že sám žil ve světě, kde jedinými jistotami byla smrt a Bůh.

Středověkou Evropu spojovalo křesťanství. Více nebylo potřeba a každý stát žil vlastním životem, stejně jako v každém státě žila vlastním životem jednotlivá panství, města, vesnice, rodiny i jednotlivec. Člověk měl určité povinnosti ke svému pánu a je zcela jedno, jestli šlo o měšťana, šlechtice, vesničana anebo panovníka.  Při plnění těchto povinností se člověku dostávalo ochrany a svobody.

Člověk tehdejší doby měl povinnosti dle postavení a od toho se odvíjela i jeho práva. Více než kdy jindy tenkrát platilo, že co není zakázáno, to je povoleno. Tohle je přeci znakem demokracie, ne? Navíc neexistovala kontrola života občanů, a pokud člověk neprovedl žádný zločin ať světský anebo duchovní, tak si nikdo ani nevšimnul, že ten člověk někdy žil anebo umřel, s výjimkou, kdy odváděl daně, které k poměru k příjmu byly na několikanásobně nižší úrovni než dnes.

Vím, že mnozí si teď myslí, že to je sice hezké, ale že by v té době žít nechtěli. Mohu je uklidnit, sám bych v té době žít nechtěl, ale úplně z jiných důvodů než by si mnozí mysleli. Chyběla by mi tam moje knihovna s knihami od autorů, kteří se narodili později. :-)

V dnešní době máme zase Evropu spojenou, ale nikoli na něčem co by spojovalo Itala s Němcem, Němce s Čechem, Čecha s Polákem apod. Máme Evropu, kterou spojili politici, kteří mají plná ústa práv lidí, ohánějí se lidmi a jejich zájmem, ale těch lidí se ani nezeptali, zda to tak chtějí.  Ne, že by se ve středověku někdo lidí ptal, ale zároveň se nikdo neoháněl demokracii a lidskými právy.

Elity si vždy žili tak trochu podle svého. Jenže tenkrát by nikoho nenapadlo, že by bez boje předal svoje práva a pravomoci někomu jinému. Feudál by povstal i proti králi a král i proti císaři, kdyby měla být narušena jeho svoboda a jeho právo. Stejně tak povstali i poddaní, když jim šlechta sebrala jejich práva a svobody.

Dnes svá práva nehájíme. Demokraticky je předáme politikům a to včetně našich svobod. Po volbách už se nás nikdo neptá zda může našimi hlasy disponovat tak či onak a co je nejhorší, většina politiků zapomene, proč jim lidé vlastně ty hlasy dali. Ve stejném duchu pak zní i otázka voličů.

Politik má právo být zvolen, ale už ne povinnost skládat účty voličům. A když na to skládání dojde v dalších volbách, tak už je to stejně jedno.  Stejně tak se to stalo s Lisabonskou smlouvou, kdy politici naše práva a svobody přenesli do Bruselu, ta práva a svobody, které jsme jim při volbách svěřili.

Dnes se rozhoduje o naší další cestě. Pod záminkou pomoci Řecku se jedná o evropském superstátě a centrální ekonomické vládě, kdy se Evropské centrální bance dostává pravomocí FEDu. Nás se to zatím netýká, zatím. Přesto je snaha, aby i státy, které nejsou členy Eurozóny, se na tomto podílely.

Nejde o Řecko a všichni v Bruselu a ve vládách evropských států to vědí. Jde pouze o dokončení Lisabonské smlouvy, její myšlenky, za obejití těch, kterých se to týká. Občanů Evropské unie. Jakmile toto nastane, tak všechny výjimky dané Polsku, Irsku, Česku, Británii ztratí svůj význam, stejně jako národní parlamenty, které už budou jen schvalovat schválené rozpočty a zákony z Bruselu.

Jediný problém bude mít Brusel nejspíše s Británií a v tom je i šance pro Evropu. Bude zase bitva o Anglii, a kdo jí vyhraje, ten určí vývoj Evropy na další desetiletí, protože po spojení Obamy s EU už z Ameriky pomoc očekávat nemůžeme a po amerických prezidentských volbách by pro nás už bylo stejně pozdě.

A opravdu většina z Vás, jak nám tvrdí politici, chce, aby náš stát byl řízen úředníky z Bruselu, kteří o Česku věděli, jen když potřebovali schválit Lisabon?