Zamyšlení nad (nejen) současnou krizí Komety

Já vidím až moc extrémů. Loni 11 prvních utkání s pouze jedním bodem za prohrané nájezdy ve Vítkovicích, nakonec zázračně vyhrané play-out. Letos nedřív 8 z 9 předvánočních utkání vítězných, poté ze 14 zápasů pouze pět bodů. A i ta jediná tříbodová výhra byla poněkud extrémní - 7:1. V EHL totiž předtím Kometa nedala víc jak pět gólů za zápas 78 her, tedy za rovnou sezónu a půl, odmyslíme-li nadstavbovou část. Navíc, kromě utkání na Slávii, jsou všechny zbývající porážky o jeden jediný gól. Pardubice, Kladno, Třinec i Zlín, dávali druhou rozdílovou branku při power-play, tedy krásně do peřinky. Jsou to všechno jen náhody, výsledky statistického nicneznamenání? Nebo záludné důsledky kroků, které si Kometa neustále přivozuje sama?

Proč se jen Kometa plácá v takových podivných extrémech? Lze mluvit skutečně jen o štěstí, že TO (myšleno góly) TAM (myšlena branka soupeře) nepadá, jak modrobílé hráčstvo poukazuje? Nejsem příliš vášnivým zastáncem onoho neurčitého pojmu "štěstí". A to i přesto, že sleduji hokej poměrně dlouho a vím, co vše je v této hře možné. Myslím, že i to, když Stamkos trapně podklouznul v nájezdech proti Pittsburghu a doklouzal bezmocně k mantinelu, mělo svoje opodstatnění a pro Stamkose to něco znamenalo. Co, to si musel přebrat hlavně on.

Asi těch důvodů, proč se teď Brnu nedaří, bude víc. Nabízím, co vidím.

Především, Kometa neumí otáčet zápasy. Už si ani nepamatuji, kdy jsem si po zápase řekl, jo, to byly nervy, minutu před koncem jsme otočili skóre nebo srovnali! To současný kádr nedokáže. Gól v poslední třetině, nedejbože v posledních pěti minutách, ho pomalu zabije, jak slimáka sůl. Nedokáže protiudeřit. Tým si zřejmě neumí říct, no a co, chybka, tak jedem dál. Teda, on si to tým možná vědomě řekne, ale jeho podvědomí uzamknou řetězy křeče a hotovo. I Marek Kvapil pak začne od sebe odhazovat puky s překvapivou rychlostí a nebesky se snažící Petr Hubáček vyjde jen s desítkou za kecy. Nevím. Loni v prvním ročníkovém EHL bahýnku, když bylo nejhůř, lapl Roman Erat puk a prokličkoval celou pětku soupeře, čímž ji aspoň zesměšnil. Letos něco takového, nebo někdo takový, zřetelně chybí (a ne že bychom neměli hráče, kteří by neuměli to, co Erat).

Kauza Jirka. Pan Dopita je pro mě ikona. Vždycky byl. Ale letos se mi poprvé nelíbí, jak hraje. A nejde jen o zranění. Vždy se pousměju, když udělá dva kroky a do útočného pásma v podstatě doklouže. Pousmál jsem se i tehdy, když někdo prohlásil, že naše (jeho) přesilovky spočívají v tom, že v rohu uspíme soupeře nudou (poté, co si Jirka s Eratem 65x vymění nakrátko puk). Ale teď už se moc nesměju. Zdá se mi totiž, že ani jeho přednosti - držení puku, dorážky před brankou, vyhrávaná buly - nejsou co bývaly. Vlastně už mu letos, podle mého názoru, nejde ani to.

Spousta srdcařů, žádný střelec. Jarda Svoboda, Kamil Brabenec, Radek Dlouhý, Hubas, Huml, Procházka, teď asi nově Širokovs. Sice spousta bojovníků s panzerfausty, ale bez snajperky. A těch pár, co ji na krku nosí, tak má rozladěný teleskop. Erat 6 gólů, Balej už přes 2 měsíce nehraje, mladý Svoboda ze 42 zápasů jeden jediný gól (a desítky spálených tutovek). A Hruška to s obráncema (kteří v poslední době střílejí góly místo útočníků) prostě nevytrhne. To spíš někdo dřív utrhne jeho. Nějaký manažer z KHL, třeba. A bude po hruškách.

Nebo že prý gólmani, píšou všude. No nevím. Myslím, že nedostáváme o moc víc gólů než loni. Snad se ztotožním jen s tím, že Hovi, místo toho, aby občas předvedl nadpozemský zákrok, tak spíš udělá nadpozemský kiks při rozehrávce. Ale to nám neprohrává celé zápasy, že.

Taky je tu ta teorie, která tvrdí, že firma prosperuje, pokud prosperuje (myšleno duševně, duchovně i materialisticky) její majitel. Takže se podívejme. No, p. Zábranský mediálně projevil, že je v pohodě, v klidu, i když je tým na hraně play-off. I když na netu vyšel pracovní inzerát, ze kterýho by se dalo usuzovat, že se mu poněkud rozutíkává realizační tým. I když už naznačil, že finančně Kometa není takový Rolls Royce, jak si všichni představují.

No a nakonec (odpovídá tomu i stav mysli p. Zábranského), je tu taky faktor "pohodička". Cože to je? No, tudle mi to objasňoval jeden kamarád a prý se to týká i brněnského fotbalu. V Brně totiž podle známého musí být hlavně pohoda. To je to, co se počítá a co dělá Brno Brnem. Ne pískot fanoušků, když se nedaří, ne plivající pot hráčů, když se před koncem prohrává, nic takového. Musí být pohodička. Však ono se to nějak otočí, ono to nějak dopadne. No jen aby se to neotočilo tak, že Zbrojovka propadne do druhé ligy, ze které už se nevyhrabe, a Kometa bude hrát pouze playoutové ročníky.

Tak vám nakonec stejně nevím. Po posledních několika zápasech, co jsem viděl, a kdy jsem měl skutečně intenzivní pocit, že Kometa soupeře - alespoň opticky - přehrávala, aby nakonec prohrála, začnu asi na to štěstí přeci jen věřit. Takže pomodlit, zapálit 108 vonných indických tyčinek, otočit tibetské mlýnky, pohladit králičí packu, plivnout do všech světových stran a spát. Zítra jsou na pořadu dne Vary.