Jížní Itálie - Moje malá, velká výprava VI. díl

  Místo kde už pobývám šestý týden se mi zalíbilo. Práce je v celku zajímavá a čím dál víc začínáme poznávat změnu kolem sebe, takže naše realizace nám jde zřejmě od ruky. Vlastně už tak nějak zhruba vím co mě ještě čeká, jelikož pár dní po mém návratu do České Republiky odjíždí i Penny s Terrym a Ugem domů, do Anglie. Takže realizace verandy, dodělání parkoviště, zazimování rostlin, stromů a od listopadu sběr oliv.

Jsem na půl Rus.
11.10 čtvrtek

Pennino jídlo si nemůžu vynachválit, i přesto že máme každý druhý den brambory, tak se jejich úprava mění a nikdy jsem snad neměl stejnou večeři. V úterý jsme ale měli změnu a pro nás s Penny velmi vítanou. K večeři byla rýže. Když Terry dorazil ke stolu, kde už měl naservírovanou svou porci, zatvářil se jak opice po pozření citronu a odmítal sníst svůj talíř. Nejen proto mi často Penny říká že není čtyřicet sedm let vdaná za muže, ale pořád je to svým způsobem malé dítě.     

Dále tu mám dva psy, kteří si mě zamilovali a vzali mezi sebe. Jsme jako smečka a jakmile mám práci někde dál od domu, na okraji pozemku, mám sebou minimálně jednoho strážce. Troufnu si říct že jsem tu hlídanější než prezident České Republiky, to poznal na vlastní kůži pes který přijel k sousedům. Sotva vyskočil z auta a spatřil mě jak kolem sebe šermuju lopatou, vyrazil mým směrem se štěkotem znícím jako útok. To ale hochu zlatá nebyl zrovna dvakrát dobrý nápad. Než jsem ho na to stačil upozornit už jsem za sebou slyšel dupot a vrčení členů mé nové rodiny. Naštěstí psík od sousedů nebyl z nejblbějších, ihned změnil výraz i směr a zpět za sousedovým plotem byl rychleji, než kdy před tím.

Co ale za poslední týdny nemusím, jsou výměny názorů s Terrym. Ve všem jsou Britové nejlepší a všechno mají excelentní. Ať se jedná o války, politiku, automobilizmus, formuli 1, nebo technické vynálezy. Poslední slovní bitva se odehrála dnes o pauze na čaj (a Terryho zmrzlinu). Jakmile Terry uslyšel že jsem překvapený z toho jak tady každý vlastní malé auto (Fiesta, Polo, Corsa, Clio, atd.) s dieselovým motorem a že si moje maminka koupila VW Polo s benzínovým motorem, málem spolkl lžičku. Bylo pro mě velmi těžké vysvětlovat mu že u menších aut je benzín pro lidi jako je např. má drahocenná maminka praktičtější a levnější při nákupu i údržbě. Nakonec se mi ho podařilo trochu přesvědčit, když jsem mu řekl že to auto nikdy nebude mít najeto 600 000 km, tak jak on předpokládá u každého vozu.

Jako svého dietologa, nebo výživového poradce bych Terryho také opravdu nechtěl. Nejen že by mě utopil v bramborech, ale tvaroh je pro něj tučný sýr, nejlepší je jíst jen dvakrát denně a mnoho dalších jeho zvláštních názorů na stravování.

Co je pro něj automatické, že jsem na půl Rus. Na to už jsem si tak trochu zvykl a dnes když jsem kopal příjezdovou cestu dlouhou odhadem šedesát metrů nazval jsem to komunistickým územím. (Jelikož to Terry plánoval udělat už půl roku, ale moc se mu do toho nechtělo.) Z Uga se stal pohraniční strážník a Bou prakticky závora (celý den ležela uprostřed cesty). Takže když Penny volala na oběd a ptala se Terryho kde jsem, odpověděl: Ve východní Evropě.

Je toho spoustu v čem máme odlišný názor, ale vždy máme k sobě navzájem respekt a ochotu tomu druhému vše vysvětlit. Jak může říct že neznalost post Jugoslávských zemí je normální?!