Plánovaný odlet do mé vlasti se shodoval s letenkou uloženou pod matrací mé postele a neměl jsem v úmyslu na tom nic měnit. 12. listopadu v 15:25 pocestuji do Milána, tam budu předlouhé dvě hodiny prociťovat sílu tohoto velkolepého města a poté v 19:20 odletím do své vlasti, přesněji do Prahy.
Příště poletím snad i přes Zimbabwe
1.11 čtvrtek
Neznámé číslo volajícího a názor slečny na druhé straně spojení byl ale dnes odlišný. Šťastná to žena že mě odchytla na telefonu, jelikož jsem zrovna pár minut trávil po obědě a byl tak svému mobilu na blízku. „Váš let z Milána do Prahy byl zrušen“. Zněla první věta po představení. „Fajn a co to znamená pro mě?“ Odpověděl jsem pohotově a neměl jsem zrovna v plánu svůj návrat oddalovat. Dáma na druhé straně spojení byla na mou otázku samozřejmě připravena. Naservírovala mi menu o čtyřech chodech: Brzký odlet v 6:50 z Brindisi zpět do hlavního města Itálie. Z Říma ihned v devět ráno vzdušný transport do Benátek, kde mám podle mé cestovní mluvčí dvě hodiny mezeru. (Bylo mi jasné že to není pozvánka na rande, ani na romantickou projížďku na gondole benátskými vodami.) Takže jako dezert let po jedné hodině odpolední z Benátek do Prahy.
Což o to, létání mám rád a o letištích nemluvě a dřívější budíček mě také nijak nepochroumá stejně nemám co číst, tak si schrupnu v letadle(ch). Ale spoléhat se na personál čtyř letišť že mé nebohé zavazadlo s dvěma páry milovaných kopaček dorazí do pražského cíle stejně jako já je dost riskantní. Letní sezóna ale není, tak by měla být i větší pravděpodobnost mého šťastného návratu se vším všudy. Ještě jsem se improvizované pokusil otázat zda nemohu cestovat den před, či den po jednodušší cestou zpět. Odpověď byla nekompromisní: V neděli nic neletí a v úterý je to stejné jak v pondělí. Znělo mi to trochu jako: „Nestěžuj si blbe, letí ti to jak jsem řekla“. Člověk už jsi v dnešní době nevybere vůbec nic, udělám si tedy okružní jízdu Itálií.
