Jízda výtahem směrem dolů je zakázana! Aneb zakázaný život

Naše země je obklopena tabulkami zákazů a příkazů, jejichž přítomnost je ve většině případů zcela zbytečná. Některé zákazy a dokumenty jsou však vytvářeny jen proto, aby mohlo být následně vymáháno jejich porušení.

JÍZDA VÝTAHEM SMĚREM DOLU JE ZAKÁZÁNA ! 

Včera opět nastal okamžik, kdy jsem pocítil urgentní potřebu vyjádřit se k některým zákazům, s nimiž se můžeme v běžném životě setkat. Umístění těchto doporučení v prostoru veřejném je příčinou mého dlouhodobého odkládání napsání tohoto článku. Od setkání s tabulkou do příchodu domů totiž uplyne více času a tak stihnu na takto zásadní morální okamžik zapomenout. 

V běžném životě jsme upozorňování na různá nebezpečí. V obchodních centrech jsme nabádání k opouštění prostoru únikovými východy, které jsou ve skutečnosti neprodyšně uzamčeny nebo z venkovní strany zataraseny kontejnery na tříděný odpad. V zaměstnání se při vyhazování odpadu do koše dozvídáme ze vstřícné cedulky umístěné v úrovni očí, že nádoba do které odpad odhazujeme je skutečně košem. V případě, že se na místě nachází košů více, jedná se o shromaždiště odpadů. 

Mnohokrát jsem si říkal, jak by to doma vypadalo, kdybychom aplikovali všechny hygienické a bezpečnostní normy do domácího prostředí. Kuchyně by se stala prostorem zcela netradičním. Místo ozdobného obrázku s kreslenou vázou by na schváleném hřebíku viselo upozornění na nebezpečí opaření, pořezání a úrazu elektrickým proudem. Tato vývěska by byla samozřejmě doplněna dalšími obrovskými plastovými vývěskami, na které by se odkazovala, které by se soustředily na samotné ošetření, pokud by přece jen k úrazu došlo. Designově laděná zelená rychlovarná konvice by byla opatřena nápisem, že se jedná o schválený elektrospotřebič. Z obsluhy bychom museli být samozřejmě řádně a prokazatelně proškoleni. Manželka by k přípravě jídla musela používat svěřené pomůcky, ochranný oděv a k ruce by jí byl seznam alergenů. Okno by mohla otevírat pouze v létě, neboť v ostatním období by mohlo být pověřeným otcem či manželem velmi striktně požadováno dodržování příkazu zákazu větrání, pokud se topí. Aktualizovaný seznam nábytku a ostatního kuchyňského vybavení by byl přílohou kuchyňského řádu. Lepší domácnosti by byly vybaveny "Knihou normálií", kde by hospodyňka byla pravidelně seznamována s mimořádnostmi v jiných kuchyních, například: "spálení třešňového koláče dne 5.6. v Klatovech". Zátiší s květinou by pak doplňoval hasící přístroj práškový a tabulka informující o tom, že je to skutečně přístroj určený k hašení požáru. 

Ostatní prostory bytu by doznaly také zásadních změn. Schodiště, pokud je jím byt vybaven, by bylo označeno reflexní žlutou barvou. Dětský pokojík by mimo provozního řádu obsahoval informační tabulky a seznamy zde užívaných hraček. Palanda by byla označena tabulkou informující děti o maximální možné zátěži, kterou lze palandu vystavit, z lezení po reflexním žebříku by děti musely být také proškoleni formou metodického pokynu k užívání přístupové cesty horního patra palandy. Okna by byla zabezpečena mříží, ovšem raději zevnitř. Lustr s ochranným krytem, který prošel ověřovacím provozem, by byl v zásadě rozsvěcen vypínačem z obývacího pokoje, neboť u dětí je málo pravděpodobné, že by pochopily vyhlášku padesát. Nemohly se tak honosit titulem osoby poučené. Dveře pokojíku by nemohly být označeny jinak než cedulkou "dětský pokoj". Tabulky se jmény jsou zcela nepřípustné, neboť u dětí, zejména útlého, poté pubertálního, věku není zcela jisté, zda by poskytly souhlas se zveřejňování osobních údajů. Seznámení s místními poměry dětí cizích z cizích rodin, dále jen třetí osoby, by mohlo být řešeno jednotlivými dodatkovými ujednáními. 

Toaleta by byla uzamykána, nikoliv však zevnitř, nýbrž z venku. Klíč by byl k vyzvednutí u pověřeného otce či jiného člena rodiny, který by každou hodinu docházel na toaletu a podepisoval arch s časy kontroly úklidu. V takové místnosti by bylo zakázané kouřit, ostatně jako ve zbytku bytu. Před odchodem bychom byli cedulkou nabádáni k omytí rukou, zároveň však k šetření vodou. 

Babiččin pokoj by mimo všech výše uvedených směrnic a nařízení také musel obsahovat dokument "Metodika ztrát a nálezů", samozřejmě ve znění druhé opravy ze dne 5.6.2018. Byl by pokoj vybaven vlastním televizorem, byla by mezi rodinou a babičkou uzavřeno "Místní ujednání o provozování osvědčeného přístroje". 

Ovšem opravdovým oříškem by se mohl pro nás stát úklidový kout. Iron, leštidla, jary o Savu raději vůbec nemluvě. Taková místnost by musela být označena celou řadou informačních cedulek. Hořlaviny, výbušniny, nebezpečí požáru, RIDové tabulky třídy nebezpečnosti. Vlastně si vůbec nejsem jistý, zda by bylo pro nás bezpečné do takové místnosti chodit. 

Život by byl tak bezpečný a bezproblémový. Život rodiny by byl řízen "Organizačním řádem rodiny" a Plánem krizové připravenosti rodiny. Rodina by půl roku dopředu zadávala výběrová řízení pro zajištění nákupu surovin určených k výrobě obědů a dalšího stravování. Nákup hraček při náhodné návštěvě hračkárny by mohl být řešen výjimkou z nařízení otce č.435, popřípadě otec by vydal Aktualizaci rozhodnutí zde 14.2. 2018. Každý by měl svoji nezastupitelnou roli. Nevznikaly by nejen úrazy, ale etickými kodexy by se předcházelo různým nedorozuměním či sporům v rodině. 

Nevyjmenoval jsem zde ani zdaleka všechny normy, předpisy a různé směrnice, kterými by byl náš život denně ovlivňován. Všechny tyto dokumenty, cedulky a nařízení se v obecné rovině snaží vychovávat a moralizovat jejich čtenáře. Mnohdy však zcela zbytečně. Zdárným příkladem je cedulka nařizující zákaz kouření ve sprchách veřejného koupaliště či zákaz vstupu osob starších 10 let do bazénu pro kojence, kteří zároveň do nesmějí vstupovat do vody bez doprovodu dospělé osoby. Tyto cedulky naleznete třeba na koupališti ve slovenské Podhájské. 

Opravdovým extrémem, se kterým jsem se setkal včera a který mě navedl k sepsání tohoto veřejnosti přístupného dokumentu, byl zákaz jízdy výtahem směrem dolů. Ano. Na tento zákaz jsem byl razantně upozorněn uniformovanou osobou, v oblasti bezpečnosti hantýrkou nazývanou "Gorila"v obchodním centru Bílá Labuť v samotném centru Prahy. Přísný prst ochranky výtahu (pendlujícím pouze mezi prvním a pátým patrem) směřující k nedalekému schodišti mě opět přesvědčil, že jsme všichni vlastně neochotní a negramotní blbci, na které se musí dávat neustále pozor a kterým je neustále nutné všechno připomínat. Stejně tak jako v knihovně Českých drah v Kralupech nad Vltavou, kde po příchodu jste povinni podepsat jakýsi dokument vydaný příslušným odborem, kde svým podpisem stvrzujete, že jste byli po příchodu poučení o přístupové cestě do knihovny a že na toaletě nesmíte pít Savo....