Jak milovat sám sebe aneb další filipika proti dobrým radám

Návodů, jak dosáhnout štěstí a lásky koluje internetem spousta. Jak jsem z reakcí čtenářů na svou filipiku proti návodům na štěstí zjistil, nejsem zdaleka sám, kdo z nich dostává především kopřivku. Povzbuzen zpětnou vazbou si tentokrát dovolím okomentovat návod jak začít milovat sám sebe...

Přiznám se, že jsem žádnou další filipiku psát nechtěl. Za všechno vlastně může reakce jedné mé čtenářky, která mi napsala:

Doporučuji nahlédnout do blogu kolegy: 13 praktických cest, jak začít milovat sám sebe Narazila jsem na jeho text krátce poté, co jsem dočetla Tvoji filipiku a pobavila se dvojnásob při představě Tvých komentářů.

Věřím, že se pobaví(te) i při jejich čtení. Tučně jsou vybrané rady z výše uvedeného návodu, mé komentáře jsou pod nimi.

Oproti očekávání, mít se rád je snadné a přirozené.
Primárně vnímám tuto otázku z pohledu času. Obvykle nemám nejmenší problém mít rád své současné já. To naopak přímo zbožňuji a téměř nikdy nedělám nic, co by jej unavilo či nebavilo. O to více pak nenávidím všechna svá minulá já. Především za jejich lenost a nechuť k práci. Naštěstí existuje jednoduché řešení. Přesun úkolů na budoucí já.

Najděte si prostor pro to, co děláte rádi. Baví vás zpívat? Vařit? Luštit křížovky?
Řešením může být také záliby vhodně zkombinovat. Např. si při vaření zpívat křížovky.

Vnímejte své skutečné potřeby.
Ty vnímám. Problém vidím jinde. V ostatních lidech, kteří sobecky vidí jen ty jejich.

Dotýkejte se sami sebe.
Přiznám se, že jsem s tím měl v minulosti trochu problém, ale vše se vyřešilo, když jsem začal užívat Pedigree Pal. Mám po něm krásně lesklou a hebkou srst, která je příjemná na dotek.

Respektujte všechny své části.
Snažím se o to, ale jejich požadavky jsou často zcela protichůdné. Dovolte, abych popsal klasické dilema – zatímco nohy by nejraději zůstaly doma, z jater se mocně ozývá hlas, že se jim nechce tvrdnout doma (omlouvám se za tento starý, laciný vtip, ale po půlhodině marného vymýšlení něčeho originálnějšího jsem rozšířil sebe-lásku i na své čtenáře. Konkrétně pak lehce zoufalým zvoláním „Mějte mě rádi!“).

Všímejte si pozitivního záměru za chováním druhých. Ani druzí nikdy nejednají úmyslně zle.
Hanba na mou hlavu. Při nejbližší příležitosti se mu budu muset omluvit. Komu? Tomu dobrému muži se srdcem na dlani, jenž stál ve svém omšelém oděvu vedle bankomatu a v rukou svíral ceduli „pomohu vyťukat pin“.

Všímejte si toho, co máte na sobě rádi.
Proč je jen délka blogového příspěvku omezena... Stručně snad ale mohu říci tolik, že především mám na sobě rád svou schopnost nalézt krásu a pozitiva i v těch svých vlastnostech a rysech, kde ostatní vidí jen negativa.

Problémy vnímejte jako příležitosti k růstu.
Hrome, tady jsem se nějak zasekl a tento bod se mi nechce zlehčovat. Možná proto, že se mi neustále vybavuje mé vlastní životní motto „všechno zlé je k něčemu dobré“.

Děkujte. Děkujte za všechno. Děkujte pro vděčnost samotnou – vděčnost je krásný stav.
Děkuji za tento bod. Ano, jsem rád, když jsou mi lidé vděční. Proč je jen mezi lidmi vděku jako šafránu...

Pořiďte si kočku... Když vám projevují lásku, je v tom něco čistého a nezištného.
Kočku nemám, ale rodiče mají psa a protože žádné zvíře není schopno lidské falše, věřím, že to bude s čistotou jejich lásky podobné. Tedy alespoň náš pes je jí doslova prostoupen. Vždy přijde, položí mi hlavu na koleno a upře na mne své upřímné, láskyplné, hluboké psí oči... Vždy v čase oběda...

---

Všelijakých návodů a zaručených rad je na internetu spousta. Jejich společným rysem bývá často zvěstování „velkých pravd“, zjednodušování a nabídka snadného řešení. Vše je nezřídka podáno tak sladkobolně, že z toho teče med. Obecně jsem na jednoduchá řešení a naivitu poněkud alergický, proto jim obvykle nevěnuji pozornost.

Dovolím si přesto předpokládat, že řada z těchto ne-novinářských návodů je psána skutečně se srdcem na dlani a upřímnou touhou pomoci ostatním. Problém může být v tom, že od návodů a seznamů rad očekávám, že je sestavil skutečný expert. Ve skutečnosti se může jednat o rané dílo člověka, který hledá a tápe. Jakkoliv může být mnohdy výsledek této snahy naivní, bylo by hloupé sklouznout do čiré negace a výsměchu. Bylo by to stejné jako by mne někdo chtěl posuzovat na základě mých básnických pokusů. Kdysi se mi zdály téměř dokonalé, dnes by je nechtěla slyšet ani psycholožka...

Proto bych se chtěl také omluvit svému „kolegovi blogerovi“ Jirkovi, že jsem neodolal a vzal si jeho text na paškál. Věřím, že vycítí můj dobrý úmysl a odpustí mi. Osobně považuji jeho článek právě za takovýto produkt hledání, které je mi jako takové velice sympatické, protože kdo nehledá, jen stěží najde. A přestože nebudu jedním z nich, přeji mu, aby si našel své čtenáře, kteří mají podobné nahlížení na svět.

Podobně okomentovat by šlo téměř jakýkoliv návod, a to včetně skutečného desatera. Ono je poměrně snadné „chytit se“ jen části textu, případně jej lehce poupravit např. vynecháním věty a vytvořit z něj vtip či jej jinak znevážit. Určitě je to snazší než takový návod vytvořit, „jít se svou kůží na trh“ a vystavit se posuzování ostatních.

Proto mi dovolte, abych zakončil toto své pojednání veskrze pozitivně, naplnil jednu z uvedených rad a poděkoval. Poděkoval všem, kteří mi zvýší karmu...