Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
ŠM
Š65á27r35k47a 25M54a98t13y87á13š50o48v91á
22. 4. 2025 13:57
i já měla svého Míšu...když mi bylo 16, mamka ho vyhodila do popelnice..a popeláři přijeli dřív,(byla jsem ve škole) takže jsem ho nestihla zachránit...je to 40let a neodpustila jsem a máma to ví...
2
0
možnosti
M68a72r80t85i76n 84H95e27n68d30r12y68c16h
23. 4. 2025 10:33
Občas zahlédnu podobnou plyšovou hračku, jako jsem měl já svého Míšu. Asi jsem infantilní, ale je pravděpodobné, že si ho koupím a budu si s ním zase povídat, ...jako když jsem byl malý...dohnat ten ztracený čas, kdy jsem ho už neměl.
0
0
možnosti
M14a70r85t30i21n 55H17e88n55d42r17y84c70h
23. 4. 2025 10:31
Jsem rád, že to tak nemám jen já. Já děkuji.
0
0
možnosti
- Počet článků 6
- Celková karma 13,40
- Průměrná čtenost 254x
Každé dítě si zaslouží bezpečí a lásku .. prej. Ale co když místo toho vyrůstá ve strachu? Co když jeho dětství není naplněné radostí, ale bolestí, křikem a ranami, které nejsou vždy vidět?
Tento blog je retrospektivní zpovědí dítěte, které prošlo týráním. Sleduje jeho cestu od temných koutů dětství až do dospělosti, kde se snaží pochopit, jak minulost ovlivnila jeho budoucnost. Jsou jizvy, které nevidíme, méně skutečné než ty na těle? Lze uniknout vlastnímu dětství, nebo nás vždy dožene?
Tento blog je retrospektivní zpovědí dítěte, které prošlo týráním. Sleduje jeho cestu od temných koutů dětství až do dospělosti, kde se snaží pochopit, jak minulost ovlivnila jeho budoucnost. Jsou jizvy, které nevidíme, méně skutečné než ty na těle? Lze uniknout vlastnímu dětství, nebo nás vždy dožene?
