Martin Hendrych
Tento blog je retrospektivní zpovědí dítěte, které prošlo týráním. Sleduje jeho cestu od temných koutů dětství až do dospělosti, kde se snaží pochopit, jak minulost ovlivnila jeho budoucnost. Jsou jizvy, které nevidíme, méně skutečné než ty na těle? Lze uniknout vlastnímu dětství, nebo nás vždy dožene?
- Počet článků 6
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 256x
Martin Hendrych
Dárek, který jsem musel milovat
Naučil jsem se hrát. Očima, ústy, celým tělem. Staženým žaludkem a falešným úsměvem. Naučil jsem se tvářit vděčně. Protože pravda mohla bolet. Ne mě – ale ji. A zklamaná máma byla to nejhorší, co mě mohlo potkat.
Martin Hendrych
Narodil jsem se, ale slavit nemůžu
Jedna dětská vzpomínka. Jeden narozeninový dort. A s ním i slova, která se zaryla hlouběji než jakákoliv rána. Od té chvíle pro mě narozeniny nejsou dnem radosti, ale tichým připomenutím, že obyčejná oslava může bolet celý život.
Martin Hendrych
Vzpomínka, co nezmizí ani lepidlem
V jednu chvíli držím v ruce rozbitý hrnek a v další už jsem zpátky v dětství. Pod peřinou. V slzách. Vzpomínám na Míšu. Plyšáka, který mě chránil před vším. I před mámou.
Martin Hendrych
Ve spárech vody
Voda. Pro někoho osvěžení, pro mě nekonečný boj. Od školního bazénu přes táborový potok až po saunu s ledovou lázní. Každý skok, každý ponor byl zkouškou odvahy i bezmoci. Dokázal jsem zvítězit, nebo mě voda nakonec přemohla?
Martin Hendrych
V temnotě vzpomínek: střípky, které odhalují pravdu
Pokračování mých vzpomínek. Zatímco se stále nořím do svého dětství, snažím se pochopit, co všechno mě ovlivnilo. Jaké byly chvíle, které mi formovaly život? Zjišťuji, jak se s nimi vyrovnávám dnes.
Martin Hendrych
V pasti domova
Dětství by mělo být bezpečným přístavem, ale co když se z domova stane místo, kde převládá strach, křik a nejistota? Odkrývám zde tři různé vzpomínky z mého života, mého skutečného dětství. Jak moc formovaly mou budoucnost?
