Ve zdravotnictví víme, co dělat, ale nevíme jak

Zdravotnictví funguje, ale pod povrchem se hromadí problémy. Plány máme, ale politici se nedohodnou, bojí se, zájmové skupiny změny blokují, veřejnost reformu nechce. Nový ministr nemusí řešit „co dělat“, ale „jak to prosadit“.

Dostupnost kvalitních zdravotních služeb občané vnímají jako jeden z hlavních faktorů životní úrovně. České zdravotnictví funguje, a to dobře. Nezpochybnitelná je vysoká odbornost zdravotníků, relativně dostupná péče a finanční ochrana před katastrofickými výdaji díky solidárnímu systému zdravotního pojištění. Z mezinárodního srovnání vyplývá, že české zdravotnictví funguje mnohem lépe, než si my doma myslíme. Přesto všichni ve zdravotnictví cítí, že nás čeká zásadní reforma, a to v blízkých letech (toto nové volební období). Velké demografické změny pomalu nastávají. A nejde jen o stárnoucí populaci (pacienty), ale také o stárnutí zdravotnického personálu.

V českém zdravotnictví působí mnoho odborných spolků a iniciativ, které přicházejí s různě propracovanými návrhy na zlepšení efektivnosti a kvality zdravotní péče, na lepší systém financování, na posilování prevence a na lepší využití potenciálu digitalizace. Například pacientské organizace vypracovaly plán „Pacientská vize zdravotnictví 2035“. Velmi aktivní je v oblasti zdravotnictví Hospodářská komora, či spolky jako Ministr zdraví, Iniciativa pro efektivní zdravotnictví, Zdravotnictví 2030+, Platforma pro udržitelné zdravotnictví atd. Samo ministerstvo zdravotnictví nedávno publikovalo „Strategickou koncepci 2.0“, která vychází z předchozí verze.

Strategií, koncepcí a plánů bylo pro zdravotnictví sepsáno hodně. Souhlasím s názorem, že je vlastně stačí vhodně utřídit a shrnout. Dobrou koncepci zdravotnictví by nám na základě toho zřejmě napsala i umělá inteligence. Tyto plány a návrhy ovšem vznikají bez politické garance jejich prosazení a nedostanou se do fáze realizace. Proto se domnívám, že problém nového ministra není rozhodnout, co se zdravotnictvím dělat, ale jak cokoliv vůbec prosadit. K tomu si dovoluji zmínit pár bodů.

Zaprvé, je třeba mít odvahu udělat nepopulární politická rozhodnutí. Ve zdravotnictví to bude hodně bolet a toho se politické strany (oprávněně) bojí. Odstrašujícím příkladem je ministr Tomáš Julínek, kterého spolu s celou ODS smetl poplatek 30 Kč. Reforma je tedy sebevražedná mise.

Zadruhé, získat silnou politickou oporu. Parlament je ovšem dost fragmentovaný a po volbách to bude ještě horší. Reforma zdravotnictví si vyžádá čas, takže by neměla být závislá na volebním cyklu. Jenže vyjednat konsenzus, který přežije změnu vlády, je ve zdravotnictví opravdu složité. Evidentně z toho plyne, že občané musí vidět nějakou pozitivní změnu v co nejkratším čase.

Zatřetí, získat odbornou podporu. Ve zdravotnictví působí mnoho různých aktérů, kteří jsou velmi dobře organizováni v komorách, asociacích, svazech, sdruženích apod. Navíc každá ušetřená koruna byla předtím něčí příjem. A ten se proto bude bránit, že právě v jeho případě ohrozíte zdraví občanů. K tomu je zdravotnictví docela konzervativní sektor, ve kterém jdou změny těžce. Za pokus stojí vytvořit širokou odbornou platformu pro diskusi nad návrhy a jejich dopady.

Začtvrté, získat si důvěru občanů a srozumitelně komunikovat reformní kroky. Dokonce i nespokojený občan bude bránit zdravotnictví před reformou. Příklad se zrušením méně kvalitní nemocnice a její nahrazení vzdálenější, lepší nemocnicí je tak notoricky znám, že jsem ho nechtěl ani uvádět.

Zapáté, mít kvalitní data a analýzy, neboť bez dat nelze řídit tak komplexní systém jako zdravotnictví. To možná půjde nejsnáz, jak ukazuje i publikovaná ministerská strategie.

Zašesté, postupovat obezřetně, krok po kroku. Komplikované zdravotnictví k tomu přímo vybízí. Místo plošných změn je vhodné začít s pilotními experimenty. Na nich se dá změna vyhodnotit a po úpravách realizovat v celém zdravotnictví. Katastrofu se stavebním řízením jsem také nechtěl moc připomínat.

Proto přeji příštímu ministru zdravotnictví opravdu hodně zdaru. Sepsat dobrý zdravotnický program reforem je jen počátek cesty. Reforma zdravotnictví bude dlouhým vytrvalostním během, který vyžaduje politickou stabilitu, odbornou spolupráci, vyvažování zájmů a komunikaci s veřejností.