Vídeňská zoo je nejstarší zoo na světě, kterou založil již v roce 1752 císař František Štěpán Lotrinský a umístil ji jako součást letního sídla Habsburků do areálu zámku Schönbrunn. Zároveň je často hodnocena jako nejlepší evropská zoo. Co se týká dostupnosti, tak jsem se sem dostal vídeňskou hromadnou dopravou, konkrétně nejbližší stanice je Hietzing na trase U4. Vstupné je za 16,50 euro pro dospělého a 8 euro pro děcka. Jestli toho chcete ve Vídni navštívit více, tak doporučuji koupit různé kombinované vstupenky. Například v kombinaci s vídeňským kolem za 19 euro.
Největším tahákem vídeňské zoo je pár pand velkých, které jsou zde od roku 2003 zapůjčeny z Číny. V roce 2013 byla podepsána smlouva na dalších 10 let, čemuž jistě pomohl i fakt, že se pandy ve vídeňské zoo velmi dobře rozmnožují. Od začátku chovu se zde odchovaly již tři pandy a současné mládě z roku 2013 je ještě k vidění. Ale bohužel ne na dlouho, protože jsou všechny zoo zavázané vracet malá panďátka zpět do Číny. Na pandy narazíte kousek za hlavním vstupem. Jejich venkovní expozice je plná různých šplhadel a vyvýšených lávek. Vnitřní část je v barokním pavilonku. Samec pandy žije odděleně ve vedlejší expozici. Celou část ještě doplňují pandy červené. No a málem bych zapomněl, že ještě blíže hlavního vstupu je pavilonek pro známé australské vačnatce koaly, které jsou v zoo stejně vzácně chované jako pandy velké.
Za pandami je nejstarší část zoo, kterou tvoří kruhová cesta a uvnitř je stylová barokní restaurace se stylovými barokními cenami :). V této části jsou především afričtí zástupci fauny (zebry, žirafy, pštrosi a antilopy). Po pravé straně směrem kolem žiraf je cesta k expozici orangutanů, která je mimo hlavní areál zoo. Cestou zpět určitě navštivte tzv. kroko-house, kde jsem tedy krokodýly neviděl, ale zato je tu mnoho ještě zajímavějších zvířátek v překrásných akváriích s korálovými útesy. Můžete zde vidět nespočet barevných rybek, velké medúzy, rejnoky a hlavně obrovskou amazonskou rybu arapaimu, kterou možná znáte z dobrodružných výprav Jakuba Vágnera.
Cestou k opičím ostrovům můžete vidět různé druhy papoušků a projít se ptačím domem. Za zmínku stojí nádherný kakadu palmový, který bude od příštího roku i v nové expozici pro papoušky v pražské zoo. Za opičími ostrovy, kde jsou především giboni je krásná průchozí expozice pro ibisy skalní a za ní už můžete zahlídnout stádo afrických slonů, kde mezi nimi cupitá malé slůňátko. Při směru prohlídky proti hodinovým ručičkám pak narazíte na opičí pavilon (opět v barokním stylu) a dále na pavilon velkých koček, kde jsou k vidění krásní jaguáři, tygr ussurijský a hlavně gepardi s letošními mláďátky, zde se tvořily dokonce větší fronty než u pand. Na tento pavilon navazuje expozice lvů a opět historický pavilon hrochů obojživelných.
Po prohlídce starší klasické části následuje novější část vídeňské zoo. Zde se mi velmi líbila velká expozice jihoamerické pampy, kde můžete vidět pohromadě lamy vikuně, kapybary, tapíry a několik mravenečníků velkých a v případě, že je nenajdete v rozsáhlém venkovním výběhu, tak je jistě najdete v přilehlém pavilonku, kde také můžete strčit hlavu do takové skleněné kopule a pozorovat aktivní psouny zprostředka jejich menší expozice. Ve vedlejších expozicích můžete vidět například bizony a děcka se můžou vyřádit v blízkém dětském hřišti. V úplném rohu zahrady u brány do schönbrunnské zahrady můžete vidět nosorožce indické ve společné expozici s asijskými kopytníky.
Když jsem psal o pandách, jako o největším taháku, tak od května letošního roku jim asi budou šlapat na paty lední medvědi, kteří obývají nový a naprosto úžasný areál nazvaný Franz Josef Land. Tento nový komplex velmi zdařile napodobuje přirozené prostředí ledních medvědů. Na ploše 1700 m2 je několik různě hlubokých vodních nádrží se slanou i sladkou vodou. Nechybí zde pohledy pod hladinu, kde velmi často mladí medvědi Lynn a Ranzo dovádí. Jen jsem si říkal, proč zde nemohli být brněnští medvídci Nanuk či Kometka, kdo ví?
Hned v sousedství je jediný velký pavilon, který je věnovaný deštnému pralesu, je zde několik druhů ptactva, opiček, vydry malé a jsou zde i kaloňi (příbuzní netopýrům).
Nad územím ledních medvědů jsou dvě krásné přírodní expozice pro medvědy brýlaté (jediní jihoameričtí medvědi, které nechová žádná česká zoo) a druhá je obývána vzácně chovanými japonskými jelínky serauy malými. V blízkosti můžete vidět ješte skalnatou expozici s horskými kopytníky a opičkami makaky magoty. Nad těmito expozicemi pak vede trochu delší cesta k pravé tyrolské chatě. Podél této cesty je k vidění rys ostrovid, několik druhů sov a na samém konci cesty, která se vrací zpět do historické části zoo, jsou arktičtí vlci s letošními vlčaty.
Zoo ve Vídni těží především z dobrého umístění v areálu Schönbrunnu. Kromě pavilonu deštného pralesa, pavilonu pro nosorožce a nového polardomu jsou všechny pavilonky zabudované do původních barokních staveb. A je opravdu pěkné, jak zde zkombinovali historické stavby s novými požadavky na kvalitní zoo 21. století. Zajímavostí je, že tato krásná zoo přibližně v roce 1990 málem zanikla. Nakonec ji zprivatizovali a postupnými promyšlenými kroky, povedeným marketingem a získáním známých zvířátek (pandy velké a koaly) ji majitelé dovedli až k jedné z nejlepších světových zoo. Ale například v pražské zoo je opravdu vzácných a ohrožených druhů zvířátek mnohem více. Za zmínku také stojí to, že velká část finančních prostředků na výstavbu pochází z různých darů od místních firem a lidí z celého světa. Jinak v zoo je vše krásně uklizené, všechny toalety jsou zdarma a je zde několik fontánek s pitnou vodou. Krásný zážitek ze zoo jen kazí nepochopitelné chování některých malých i větších návštěvníků, kteří na místech, kde je velká tabule „prosím klid“ opravdu neskutečně řvou a jejich rodiče či učitelé se tomu ještě smějí… opravdu nepochopitelné.
