Pražská zoo se nachází v městské čtvrti Troja u břehu Vltavy. Své brány poprvé otevřela v roce 1931. Jejímu vzniku ovšem předcházely dlouhé diskuse a za její vznik vděčíme především prof. Jandovi. V současné době zahradu obývá přibližně 650 druhů zvířátek a ročně ji projde okolo jednoho a čtvrt milionu návštěvníků. Vstupné pro dospělého vyjde na 200 Kč. Rodinné vstupné je za 600 Kč. Mimo vlastní dopravu se do zoo dostanete autobusem č. 112, který vyjíždí z nádraží u metra Holešovice.
První výběh u hlavního vchodu je nejstarší a podle mne i nejkrásnější. Je to jediná expozice, která se postavila při budování zoo podle plánů známého budovatele zoo Hagenbecka a původně ji obývala vlčice a posléze různé druhy medvědů. Dnes je domovem párečku pand červených, které nejspíše zahlédnete schoulené v koruně stromu.
Hlavním cílem mé návštěvy je nově otevřené velemlokárium, které je umístěno v dolní části zoo naproti pavilonu šelem. Z venku pavilon připomíná zatravněný pahorek a ve vnitřku je vybudovaná expozice připomínající horské říčky a tůně, které jsou přirozeným prostředím největšího obojživelníka na světě – velemloka čínského. Hlavním magnetem této expozice je velemlok Karlo, pravděpodobně největší velemlok čínsky na světě. Karlo je ovšem jenom zapůjčený a nějaký čas potrvá, než ostatní velemloci dorostou do velerozměrů. Zajímavostí je střídání dvou světelných režimů během dne, protože jsou aktivní spíše za šera. Bohužel se mi zde nepodařily udělat pěkné fotografie.
Velemloci ovšem nejsou v Praze poprvé. V padesátých letech minulého století bylo pražské zoo věnováno několik jedinců velemloka jako dar od soudruhů z Číny, kam se ovšem poděli, tak to Vám neřeknu, ale do roku 2001 žil jedinec velemloka čínského v suterénu přírodovědecké fakulty ve Viničné ulici a stal se symbolem zoologické katedry a není tedy divu, že současný ředitel pražské zoo (absolvent Přf) se tolik snažil o jejich získání, což se mu povedlo a pražská zoo tak získala další světový unikát. Sláva!
A když už se zmiňuji o velemlokárium, tak hned naproti je pavilon šelem a plazů. Domov zde nachází tygři malajští a sumaterští, lvi indičtí a především nejvzácnějším obyvatelem je levhart jávský (v Evropě pouze již v Berlíně). Dále je zde několik expozic zajímavých plazů, např anakondy a leguáni kubánští. V dolní části zoo je také známý pavilon goril nížinných, které jsou velmi oblíbené.
Kousek za pavilonem šelem v dolním rohu zahrady jsou nově zrekonstruované expozice především pro mokřadní druhy ptactva. Tento kout byl často návštěvníky opomíjený, ale především po rekonstrukci by byla velké škoda se sem nepodívat. Za podívání a obdiv stojí především majestátní člunozobci.
Pavilon Čambal (jméno po indickém národním parku) je domovem možná nejvzácnějších pražských chovanců - gaviálů indických. Pražské zoo totiž delší dobu nechovala větší druh krokodýla a tento (nedostatek „napravila“ opravdu ve velké parádě. V roce 2008 se podařilo pražské zoo zorganizovat největší export gaviálů z Indie a začala je chovat jako jediná zoo v Evropě. Z dolní části zoo musím ještě zmínit expozice pro krásné černobílé tapíry čabrakové a velkou voliéru pro dravé ptáky, několik průchozích expozic (lemuři, ptactvo) a velký bazén pro lachtany hřivnaté.
Dominantou a obrovskou předností pražské zoo je přírodní skalní masiv, do kterého jsou zakomponované některé expozice, především pro vysokohorské kopytníky, na které se můžete po otevření stezky zvané zakázanky podívat i z nadhledu. Osobně mě zpřístupnění této stezky nadchlo a výhledy nejen na Prahu jsou opravdu úžasné.
V horním západním rohu zoo je rozhledna, ze které krásný rozhled na Prahu. V sousedství jsou expozice pro různé druhy kopytníků. Zajímavým druhem je takin indický s letošním mláďátkem. Z kopytníků chovaných v horní části zoo musím zmínit divokého koně převalského. Pražská zoo vede jeho plemennou knihu a silně se zasloužila o jeho přežití a dnes se aktivně zapojuje do jeho návratu do rozlehlých mongolských stepí.
V horní části zoo v blízkosti hl. vstupu je asi nejzajímavější pavilon: Indonéská džungle největší stavba podobného typu v ČR, která je určena především pro primáty (orangutany, makaky a gibony). Můžete se zde projít i noční částí indonéské džungle, kde je možné spatřit např. ježuru australskou. Asi nejaktivnějším tvorem je nedávno získaná dvojice vyder hladkosrstých, které jsou opravdu aktivní a v kontinentální Evropě je jinde neuvidíte. No a nejvzácnějším chovancem je jistě největší plaz varan komodský, konkrétně světoznámá varaní maminka Aranka, která do zoo přišla spolu se samcem v roce 2004 jako diplomatický dar indonéského prezidenta. Do dnešní doby odchovala několik vrhů mláďat a pražská zoo je nejúspěšnější světový chovatel těchto úchvatných plazů mimo Indonésii.
Na cestě mezi pavilonem indonéské džungle a africkým domem jsou k vidění oblíbení lední medvědi a zajít „musíte“ do pavilonu malých afrických živočichů, kde můžete spatřit spousty živočichů, například medojeda kapského, který je známý ze scény ve filmu bohové musí být šílení, ve které se zakousl do boty a nepustil, Tyto šelmičky chová jen několik málo zoo.
Lávkou přes silnici se dostanete k africkému domu a k vyhlídce na africké pláně, kde můžete pozorovat velké stádo žiraf Rothschildových a další afrických antilop, zeber a pštrosů. I v případě krásného počasí doporučuji návštěvu vnitřního pavilonu, kde jsou k vidění prapodivná zvířátka hrabáči kapští. Ve většině případů tedy uvidíte jenom spící stočené klubko, protože se jedná o nočního živočicha, jedná se o vzácně chované jedince.
Při návratu z afrického domu se jistě všimnete rozlehlé expozice pro slony indické, kde můžete pozorovat největší stádo slonů v ČR, které se díky vhodným podmínkám může chovat jako ve volné přírodě. Původní pražské slony doplnily sloni z rotterdamské zoo a především import slonů ze Srí Lanky, což svědčí o světovém jménu pražské zoo a především o diplomatických a vyjednávacích schopnostech.
Pražská zoo je velmi aktivní na poli mezinárodních projektů na podporu živočichů v jejich přirozeném prostředí (kůň převalského, gorily, gaviáli a mnoho jiných). Mimo jiné pražská zoo sama o sobě láká do Prahy mnoho zahraničních turistů a z vlastní zkušenosti vím, že se jim velmi líbí. I když nemám rád nějaké žebříčky a srovnávání, tak časopis Forbes ji v roce 2008 zařadil jako sedmou nejlepší zoo na světě. V sousedství se nachází i pražská botanická zahrada.Pražská zoo těží ze své rozmanitosti přírodních podmínek. Dolní část s vodními ostrovy (bohužel je v povodňové zóně), úžasné skalní masiv a horní části s pláněmi pro kopytníky a vše je doplněno nákladnými pavilony. Žije zde mnoho druhů opravdu vzácných zvířat, jejichž chov a především odchovy svědčí o kvalitě pražské zoo u odborné veřejnosti. Za zmínku stojí i to, že do pražské zoo můžete i s pejskem.
Nevýhodou pražské zoo je ovšem trochu její rozlehlost a různě propletené cestičky, kdy musíte mít trochu logistické schopnosti, abyste vše viděli a nemuseli se několikrát vracet. No a za známé problémy s dopravou do zoo nemůže ani tak samotná zoo, jako její zřizovatel. Je trochu škoda, že když dají velké peníze na kvalitní pavilony, tak to již nepodpoří veřejnou infrastrukturou a neochrání protipovodňovou ochranou. Vzhledem k vysoké návětevnosti dopuručuji klidnější návštěvu ve všední dny.
Rozšířenější článek najdete na mých stránkách www.ozoo.cz
