O koronaviru toho bylo napsáno již mnohé. V následujících řádcích je vybráno několik příkladů, jak současná situace ovlivňuje ochranu přírody.
Nemůžu začít jinak, než u zoologických zahrad, které jsou nejen místem pro krásnou procházku, ale aktivně se podílí na různých ochranářských programech nejen v ČR. Samozřejmě v době zákazu vstupu, tak nemohou dále vzdělávat děti i dospělé, generovat peníze ze vstupenek pro projekty.
Například jedním z celosvětově nejznámějších projektů je snaha králodvorského safari o rozmnožení poslední dvou samic severního tuponosého nosorožce. Bohužel pro se nyní nikdo nedostane pro odběr jejich vajíček a čas je v tomto případě neúprosný.
Jinak doufám, že se současná a hlavně budoucí situace zásadně neovlivní financování ochrany přírody, protože většina ochranářských organizací jsou neziskovky. Napadá mě třeba současný projekt rozšíření rezervace pro koně, pratury a zubry u Milovic, který má opravdu skvělé výsledky a celosvětový ohlas a nyní se snaží najít finance pro nezbytné rozšíření rezervace.
Asi nejzásadnější změnou vyvolanou současnou situací je výrazný útlum turismu, který sebou přináší několik rozdílných důsledků s ohledem na ochranu přírody.
Jedním z pozitivních faktorů je to, že se celkem rychle mění chování zvířátek, a to směrem k přirozenosti. Zde je nutné připomenout, že představa „komerčního“ afrického safari nevypadá jako dobrodružstí z dob Livingstona či přírodovědných dokumentů, ale například u jednoho odpočívajícího lva se sjede 20 džípů s filharmonií cvakajících foťáků. Na „přirozenější“ chování zvířátek dohlíží méně častěji ochránci, kteří chrání slony, nosorožce a spol. s nasazením vlastního života. Ti jsou z velké části financováni z příjmu z turistiky a chudé africké země nemohou dlouhodobě udržet současný standard (který i před krizí někde prohrával s pytláky).
A pytláctví byl, je a bohužel bude dost velký problém. Především z afrických i indonéských národních parků se již ozývají zprávy o zvýšené aktivitě pytláků. Pytláctví si můžeme rozdělit do dvou hlavních kategorií. Tou první je pytlačení tygrů, nosorožců, slonů, luskounů a mnoho dalších druhů, které po tisících umírají jen kvůli liché představě východní medicíny o blahodárných účincích jejich rohoviny, šupin či jiných částí těla. Samozřejmě jsou zde ještě umělecká díla ze slonoviny či kožešiny šelem. Zde by mohla být lehkou brzdou situace v transportu do Asie. Bohužel Číňané už dávno obsadili Afriku a za maskou stavění infrastruktury zpracovávají slonovinu a jiné části přímo v Africe a tím zjednoduší následný nelegální transport. Pytláctví je samozřejmě velkým problémem i v jihovýchodní Asii. Například v Kambodži našli před týdnem upytlačené 3 ibisy obrovské a při představě, že přežívá posledních cca 200 jedinců, tak tato ztráta může být pro ně posledním hřebíčkem.
Druhou kategorií pytláctví je tzv. bushmeat a zde vidím jádro pudla, protože jste asi všichni četli, že koronavirus pochází z nějakého zvířecího druhu, který byl sněden kdesi na čínských trzích. No a v Africe je to ještě mnohem ve větší míře a zvýšená chudoba a snížená akceschopnost ochránců přírody povede dozajista ke zvýšení šance, že se něco podobného bude opakovat.
Pozitivním efektem v Africe je snížená těžba pralesů v západní Africe, tedy především cenných a vzácných stromů, protože je narušen export, což je ale věc téměř jistě jen dočasná.
No ovšem úplně jiná situace je v Brazílii, kde tedy více než koronavirus řádí jejich prezident, který by snad nejraději přeměnil Amazonský prales v pole, protože mnoho pravomocí o ochraně pralesů převedl z tamní agentury pro ochranu příroda na ministerstvo zemědělství a po dekádě, kdy se kácení pralesa drželo relativně na uzdě, tak se znovu začalo kácet ve velkém. Pro představu plocha odlesnění za rok je velká jako Středočeský kraj. A do toho poslední zprávy potvrzují rostoucí teploty a snížení zásob vody v oblasti Amazonie, což považuje brazilský prezident za bláboly a útok proti jeho politice.
Dalším problémem jsou zvířátka, která byla využívána pro účely turismu. Jsou to například šelmy, které jsou v mladém věku chovány pro pomazlení s turisty a teď se jich chtějí majitelé zbavit. Zajímavou informací je i situace slonů v Thajsku, kteří byli využíváni pro turistické účely, především projížďky na slonech, teď hladoví, protože jejich majitelé mají samozřejmě problém uživit sami sebe. Zde se snaží pomoci různé organizace a některé slony se pokusili vypustit do přírody (bez přípravy to opravdu není pozitivní jev). Samozřejmě se nebude jednat jenom o slony, ale o většinu zvířat v zajetí v turistických destinací, které byly využívány svými majiteli a teď jsou první „věcí“ na odpis.
Těch příkladů by mohlo být jistě více… bohužel spíše s tím negativním dopadem na ochranu. Bohužel ta největší bohatství a biodiverzita přírody jsou často v chudších zemí. A ty budou stát před rozhodnutím, zda své přírodní bohatství promění v krátkodobou ekonomickou pomoc, nebo se budou snažit o dlouhodobou a udržitelnou rovnováhu ekonomické prosperity a ochrany přírody. Samotný koronavirus můžeme považovat za další varování, kdy „zanedbání“ ochrany přírody kdesi v Číně silně ovlivnilo naše životy.
