Turecko, náš spojenec?

Umíte si představit, že by například Saudská Arábie byla označována za našeho blízkého spojence? Že by bezpečnost naše a naších přátel záležela na této zemi, nebo například na Kataru, či dokonce Iránu?

S trochou fantazie a znalostí politiky presidenta Obamy si s touto myšlenou je možno pohrávat, nicméně realita je naštěstí jinde a tak, zatím, není třeba se obávat, že by tyto země rozšířily řady NATO.

Jinak je tomu ovšem u Turecka. To je pevným členem tohoto vojenského uskupení a události posledních dní kladou řadu otázek o tom, nakolik bezpečnost členských zemí je právě díky přítomnosti Turecka zajištěna.

Od doby kdy se Turecko členem NATO stalo se mnohé změnilo. Ne že by Islám byl méně islámštější, jenže v roce 1952 si USA a ostatní mysleli, že mít ve svých řadách islámskou zemí může být výhodou. Navíc, Turecko tehdy a dnes, to je velký rozdíl.

Dnes se zdá, že jsme se všichni, a to nejen členové NATO ale i celá EU a vlastně celý svět, stali rukojmími v rukách šílence, který si klade podmínky a vyhrožuje. Už před rokem hrozil, že nedostane li z EU peníze, nebude li mít Turecko bezvízový styk, otevře bránu a nechá všechny uprchlíky Evropě. Po nezdařeném pokusu o převrat se Erdogan vyjádřil, že kterákoliv země projeví sympatie k aktérům tohoto převratu, bude okamžitě ve válce se zemí NATO.

Otázka tedy zní, nakolik jsou členské země NATO opravdu v bezpečí, když mají ve svých řadách někoho, kdo čelí podezření, že obchoduje s ISIS? Že jeho syn má podezřelé obchodní transakce? Nakolik je partnerem ten, kdo jakýkoliv pokus o opozici krutě potlačuje?

Nechci se vyjadřovat obšírně o onomu podivnému pokusu o převrat. Je v krátkosti bych se rád zamyslel nad komičností situace, kdy stíhačky měly zaměřeno presidentovo letadlo a přece ho nesundaly. Kdy útok na místo pobytu presidenta přišel pár minut po jeho odjezdu. Kdy do místa, kde se převrat uskutečňuje v pohodě přistane presidentovo letadlo.

Prvořadým úkolem v okamžiku jakéhokoliv převratu přece musí být paralyzace současné vlády. To že k tomu v Turecku nedošlo svědčí o faktu, že to celé bylo jen divadlo, snažící se o umocnění Erdoganovy moci.  Jeho výzvy, aby obyvatelstvo vyšlo masově do ulic, v okamžiku kdy byl vyhlášen zákaz vycházení dokazují, že moc dobře věděl, že nehrozí žádné velké střety. Že účastníci převratu jednají podle jeho povelů.

A tak se tomu skřetovi podařilo to, po čem toužil. Ovšem co to znamená pro nás ostatní? Nejedná se jen o vnitřní záležitost Turecka. Obávám se totiž, že ona plamenná prohlášení z EU, že pokud Turecko zavede trest smrti, vezmou za své v okamžiku, kdy :

1) Erdogan popraví všechny své odpůrce

2) Pohrozí Evropě přílivem nových uprchlíků

3) Slíbí že po přijetí do EU trest smrti zruší

Větší hrozbou pro budoucnost ovšem může být členství Turecka v NATO, protože pokud dojde k jeho naprosté islamizaci a ústupu od sekularismu, pak se může stát, že z kukaččího vejce, které mezi sebou máme, se vylíhne pořádná Godzilla.

A tak si zatím můžeme v myšlenkách na presidenta Turecka jen prozpěvovat :

https://www.youtube.com/watch?v=rWk5wr1p3mk

Anebo se podívat na :