Pomozme ohroženým, ale Islám u nás není vítán

Sedím u počítače, čumím na monitor, hubu otevřenou dokořán a nevěřím vlastním očím. Na titulní stránce obrovský článek, skoro jako na objednávku Bruselu. I podle toho názvu.

A tak si říkám, že z nás dělají politici hlupáky, na to si jeden už pomalu zvyká. Kývnu rameny a řeknu si :

" máš co jsi chtěl, příště vola volit nebudeš ", přitom ale vím, že budu, protože ono je jích tam hned celé stádo. Velké, obrovské stádo. A všichni dělají búúúú. Občas se ozve i mééé a někdy iáááá.

Takže, jak říkám, politici nemohou překvapit. Ovšem to co se objevilo zde na idnesu, to byla dávka přímo mezi oči čtenáře.

http://zpravy.idnes.cz/myty-o-uprchlicich-a-migrantech-do-evropy-f1y-/zahranicni.aspx?c=A150618_121718_zahranicni_jw

Kdo čekal nějaké senzační argumenty, které jasně prokážou, že uprchlíci a přistěhovalci a imigranti, jsou obrovským přínosem pro evropskou přítomnost a budoucnost, ten se nedočkal. Článek na několika místech na čtenáře vybafne že:

data mohou být chybně zpracována...

obavy že mezi uprchlíky mohou být teroristé nelze vyloučit ale nejsou statistiky takže ani potvrdit

a perlou je hláška, kde se uvádí statistika z roku 2001, která má dokázat, že ve Švédsku to s tím znásilňováním není až takové špatné.

A tak tu tedy sedím, píšu tyto řádky a v hlavě mi šrotí otázky, jako například, co tím chtěl pan poeta říct, či zda to dostal jako stranický úkol a protože jsem člověk podezřívavý, vkrádá se mi myšlenka, jestli on ten článek není takovým šťouchancem proti akci, která se uskuteční zítra a o které nesmím psát, protože se to nesmí. Rozumíte, nesmí. Tak se neptejte. Vážně. Ale snad zde se něco dozvíte. Nebo dovíte, už nevím jak je to správně.

Každopádně. Je rozhodně správné pomoci těm, kteří se dostali do složité životní situace, jde jím o život nebo o zdraví, jsou ohroženy jejích děti či rodiny, To je pochopitelně v pořádku a takoví lidé zaslouží naší pomocnou ruku. Je ale nutné a je správné ptát se, kolik z těch, kteří se do Evropy dostávají nebo čekají na vhodnou kocábku, kolik z nich je v takovémto ohrožení. Já mám představu, že člověk, kterému jde o život, utíká jen právě s tím svým životem a malou taštičkou s nejnutnějšími věcmi. Mezi ně nepatří mobil a člověk v nouzi asi nebude mít značkové boty a oblečení. Stejně tak člověk ohrožený na životě, by jen sotva na hlavní třídě v Budapešti přemítal o tom, že si tam otevře fitness centrum.

Politici z nás dělají blázny, idnes se dnes svým článkem přidala na jejích stranu a je tedy na nás jím všem ukázat, že tudy cesta nevede.