No, víte, myšlenka blogu mohla být krásná, ale....
Problém je ten, že na Guantanámu nejsou pouze prokázaní teroristé, ale i ti, kteří jsou podezřelí. A tady nastává takový malý problém.
Četl jste Kladivo na čarodějnice? V kapitole, kdy se dohadují o tom, zda vydat děkana Lautnera na mučení říká děkan Winkler biskupovi Liechtensteinovi toto:
„Je téměř jisté, Vaše Milosti, že se i děkan Lautner přizná, bude-li proti němu použito všech tří stupňů tortury. Smím se však, Vaše Milosti, zeptat: Je tortura skutečně nejspolehlivějším prostředkem k zjištění pravdy? Jsou někteří znamenití juristé, jako Baldus, Marsitius, Cataldus a jiní, kteří torturu uznávají a doporučují dokonce více druhů mučení. Vycházejí ze stanoviska, že lidé raději vyznají pravdu, než by snášeli krutou bolest. Proti tomu jiní učí, že ze stejného důvodu, ze strachu před bolestí, lidé raději vyznají nepravdu. Kryštof Lautner se nakonec při opakovaném mučení přizná a bude musit být nad ním vynesen ortel jako nad čarodějem. Ale přizná se podle prvního nebo druhého případu? Opět není žádné jistoty. A dejme tomu, že se při prvním a druhém mučení nepřizná. Bude nevinen a tudíž osvobozen?“
A teď mi prozraďte. Jste si jist, že všechny informace, které se pomocí mučení na Guantanámu získali jsou pravdivé? Že všichni, kteří byli pomocí waterboardingu donuceni k přiznání se přiznali z důvodu "raději vyznat pravdu, než snášet bolest?"
Aby nedošlo k mýlce, ano, s teroristy se rozhodně v rukavičkách jednat nedá. Ale zároveň je nutno jasně stanovit určité hranice.
A to, že na Guantanámu byli i nevinní přiznal samotný Pentagon.
