Dětské oběti dospělé nenávisti

Není žádným tajemstvím, že ve válkách a konfliktech nejvíce trpí děti. Vidíme to všude, v posledních letech například v Sýrii a všude kde řádil takzvaný islámský stát.

Fanatičtí vyznavači islámu namísto ráje přinášejí dětem peklo na zemi, asi v domnění, že po smrti budou přetransferovány to nebe k 72 pannám každé.

Jenže já dnes nebudu psát o situaci na takzvaných "horkých" bojištích, protože o tom se informuje poměrně často a obsáhle. Já se chci zaměřit na dětské oběti, o kterých se moc neví, o kterých se moc nepíše a proto ani mnozí lidé stále nejsou schopní pochopit, že takové oběti existují. Jsou to děti z Gazy a z palestinských autonomních území.

Už od plenek, od prvních krůčků jsou konfrontování s nenávisti ke svému sousedu a jeho obyvatelům. K Izraeli a Židům. Od prvotních dětských výpadů typu že Židé jsou prasata a smradlavé opice, je pak jejích rodiče a učitelé přesouvají k další fázi, to znamená k přímým hrozbám zabíjení. 

Prosím povšimněte si slov Mahmouta Abbase na následujícím videu:

" Vítáme každou kapku krve prolitou v Jerusalémě. Je to čistá krev. Krev prolitá na cestě k Allahovi." Anebo další věty, jiného palestinského politika na na adresu teroristických útoků proti Židům:

"Tyto útoky jsou projevem ryzího hrdinství a já jsem na ně hrdý"

Děti jsou nejbezbrannější bytosti. Co z nich může vyrůst poté, co od malička vidí v televizi videa jako to nahoře anebo následující video, které už přímo vyzývá a jako správné označuje zabíjení Židů?

To nejsou nějaké historické záběry z dávné překonané minulosti. Tato videa jsou stará 3 - 4 roky, to znamená žhavá současnost, v celé své brutalitě. A nelidskosti, protože jaký člověk může postavit výchovu svých dětí na navádění k zabíjení?

K tomu jsou ostatně zřizovány celé tábory, kdy se malí a mladí Palestinci učí zacházet se zbraněmi a je jím jasně vysvětlováno, k jakému účelu jsou tyto zbraně určeny a proti komu je používat:

A jak to pak vypadá v praxi? Následující video už obletělo svět a jeho protagonistka se stala hvězdou. Trochu trapnou hvězdou, nicméně i ona je ve skutečnosti obětí vymývání mozků:

Ale daleko otřesnějším videem je to které vkládám nyní. I když závěr je hodně optimistický. Nicméně jakým jménem byste pojmenovali otce, který pošle svého malého synka v ústrety vojákům a křičí na ně ať jej zastřelí? Jen prosím věnujte pozornost všudypřítomným kamerám AFP a dalších propalestinských medii, které, podobně jako otec musely mít hodně hořký pocit z toho, jak celá provokace skončila:

Tento můj blog je reakce a odpověď těm, kteří bláhově věří, že násilí, nenávist, zloba, mohou přinést cokoliv dobrého. A je také reakci na nekončící útoky nejen proti Izraeli ale hlavně také proti Židům, protože podívejme se pravdě do očí. Nenávist k Židům není spojena se vznikem Izraele jako jejích domovské země. Je tady po tisíciletí, a po všech těch epochách snahy o likvidaci, tato nenávist přinesla jen jedno:

Jsme tady stále, jsme stále silnější, úspěšnější a přinášíme světu stále více věcí, které lidem usnadňují život. Naproti tomu, bohužel a je to velké neštěstí a tragedie, ti kteří se snaží o naší likvidaci trpí a to utrpení přenášejí na své děti a na jejích děti a na další generace.

Je velkou nadějí pro lidstvo, že těch, kteří jsou zaslepení ubývá. A tak i Izrael nachází mezi bývalými krvelačnými nepřáteli své spojence. Neznamená to že se okamžitě stáváme přáteli. Ale už jsme našli cestu k diskusi. Ať už s Egyptem, nebo Jordánskem, nebo dalšími zeměmi, které ještě nedávno byli zarytími odpůrci. Dnes hovoříme, dnes obchodujeme. A věřím že jednou nastane chvíle, kdy i nynější konflikty utichnou a děti budou vyrůstat v míru a palestinské a izraelské děti si budou hrát společně. Třeba fotbal.