Když jsem si myslela,že mě nemůže nic překvapit, objevil se ON.Někdy mám pocit, že spadl z nebe.Tak empatický chlap, a k tomu ještě chytrý a pohledný.Tento článek jsem mu věnovala k jeho narozeninám... a myslím,že si ho zaslouží..
Když jsem byla malá holka, často jsem slýchávala od svých rodičů, kteří se mě snažili vychovávat v dosti reálném světě: „Nemysli si, že pro Tebe přijede princ na bílém koni. Věřila jsem jim, co by u mě dělal, nejsem princezna s mírami 90-60-90. A tak jsem ho nečekala, a už jsem na něj zapomněla, protože ve 40 letech s diagnózou zvanou Parkinsonova nemoc už raději nečekáte vůbec nic. A pokud potkáte fajn člověka, nebo dokonce team lidí, něco hezkého prožijete, je to něco navíc, takový super bonusJ. Když jsem se s princem seznámila, vůbec jsem netušila, že by to mohl být ten, co mě bude vozit do nemocnic, k dr., pokud je to potřeba a manžel je v práci. Potkala jsem ho v jedné firmě, kam jsem občas docházela vypomáhat. Z počátku jsem ho vnímala jen jako novopečeného otce, který velmi něžně bezprostředně a přede všemi projevoval otcovskou lásku k tenkrát 5 měsíčnímu synovi. Občas jsme prohodili pár slov, když jsme se potkali v kuchyňce. Jednou jsme se zapovídali na chodbě myslím, že o mé nemoci, pozval mě do kanceláře a řekl, že bychom si mohli tykat, ohradila jsem, že toto přeci navrhuje žena, hned měl pohotovou odpověď, a to ,že o je o několik pracovních pozic výš. Docela mě překvapil, tenkrát jsem si trochu pomyslela, samolibý chlap. A v ten okamžik jsem vlastně zapomněla, že j ještě o 7 let mladší. Možná chyběl na přednášce p. Špačka, kde se etiketa řešila. Na jeho přednášky se jezdilo houfně. Najednou začal princ chodit po chodbách kanceláří jak tělo bez duše a pak zmizel i se svojí družinou kamsi? A když jsem se ptala, kde je mu konec, bylo mi řečeno, že je to největší zrádce ve střední Evropě. Po čase jsem pochopila, co se stalo a jaká faleš a nedůvěra kolem mě panuje a protože jsem věděla, že by mohli ublížit princovo nejbližším, nedalo mi to a vyhledala ho a naznačila, co se na něj chystá. Neviděli jsme e téměř rok, ale jakoby ten rok nebyl. Povídali jsme si a princ mi nabídnul, že mě z prostředí nedobrého, falešného vysvobodí. A jak řekl, tak se stalo. Vzal mě do své družiny, takže jsem kancelář, kde faleš vítězila nad upřímností, velmi rychle opustila. Začali jsme se přátelit, snažil se pochopit moji nemoc. Nechápal, proč jednou rozhazuji rukami, tak, že bych mohla někoho i plesknout a někdy nemohu jít a ohýbat nohy. Viděl i dystonickou křeč a zkroucené prsty na nohou Jako kdyby to dělal každý den a uměl to jako můj manžel. Vzal mi nohu do rukou, zatlačil párkrát a křeč povolila. Nemusím nic říkat, a on ví jak mi je. Prý je to vidět na očích. Samozřejmě nemůže vědět, jak velké bolesti mám. Je velmi odvážný. Nebál se mě vzít na firemní akci daleko od domova. Má asi nějaký šestý smysl, ví přesně ten okamžik, kdy moje ztuhlost mi nedovolí už ani krok. Stalo se to právě na akci. Už jsem nemohla, ale říkala jsem si, to dojdeš. V tu chvíli mě se ze tmy vynořila jeho ruka, pěvně mě chytla a dává mi opět tempo pohybu. Kolegové koukají a je mu jedno, co si myslí okolí. Vždy zjišťuje, zda se mám jak dostat z bodu A do bodu B, pokud ne a on to časově zvládá, vždy mě přiblíží tam, kam potřebuju. A když mu 2dny před Štědrým dnem ráno zavolám, že mám prasklý zub, a pokud nebudu do 30min u zubařky, tak mi zavřou, za 10 min stojí před domem. Prožívá se mnou každý vzestup, pád, smutek i radost, jako by se ho to bezprostředně týkalo. Říkáme si skoro vše, i to, že se nám něco nelíbí na tom druhém. Je zároveň mám šéfem a já vím, že bych lepšího ani za 3 ani za 4 kopci nenašla. Takže mami, a tati/doufám, že to se shora vidíš/ princ na bílém koni existuje. A dokonce přijel. Koně sice neměl, ale to nevadí. Většinou jste měli ve všem pravdu, ale v tomhle jste se hodně mýlili. Já doufám, že tím princem zůstane ještě dlouho. Myslím si, že každý z nás potká minimálně jednou za život svého prince na bílém koni. Jen je potřeba si to uvědomit, ale pozor taky se nezamilovat . To už bychom byli zase v jiné pohádce….
