Držím Vám pěsti a přeji hodně odhodlání. Sama jsem životem dotčená tím, že na tom HROZNĚ záleží a ten největší boj s nemocí se velmi často neodehrává v lékařských ordinacích (a tím je nijak nepodceňuji), ale v našich hlavách.

Řekla bych Vám, ať kašlete na to, že na Vás lidé koukají, ale vím, že knížecí rady jsou k ničemu a srovnání se se situací, to je šálek pěkně hořkého pelyňkového thé, které do sebe někdo se zavřenýma očima hodí a někdo si ho pije roky po kapkách. Vím, že je na Vás, kdy a jak začnete žít dál a znovu. Snad dokonce lépe, s novou, odlišnou energií a moudrostí.

Protože to, že tady jsme, to, že vedle nás rostou naše děti, to, že smíme dávat i brát, smát se i bát....to je život. To je ONO. 

Držte se.

Přeju vám nejen velké odhodlání do života, ale také do psaní blogů, protože sama jsem zakusila, že psaní léčí i tam, kde léky nejsou k ničemu :-)

Hodně štěstí!