Zdál se mi sen. Byla jsem v něm dědičkou nějakého zámku. Ten sen byl tak živý, že se mi z něj ani nechtělo probudit.Ale hezky popořádku.
Dnes má zámek skoro každý.Seženete za pakatel. Ono je to vcelku pochopitelné. V jakém je stavu se nachází, už je holt druhá věc. Většinou jde o polorozpadlou barabiznu s půlkou střechy. Jednou měla nápad kamarádka.. Zámeček za opravdu velice výhodný peníz. Plánovali tam penzion pro seniory.
Když o tom mluvila dva roky, možná i déle,začínalo mi být podezřelé, proč to tak dlouho je v nabídce. Mrkla jsem tedy na stránky s dražbou a podrobnými fotografiemi a bylo mi vše rázem jasné. Polorozpadlá ruina s pár bezdomovci,navíc se shnilou střechou stojící v několikaletém rumišti, v místě bez kanalizace. Kamarád kamarádky jednou zcela kamarádsky utrousil, že když projížděl náhodou kolem přidal na plyn.Mezi dražbou a rozhodováním, zda koupit či ne už stihly spadnout dvě podmáčené stodoly.
V mé práci jsem se setkala s lidmi, kteří zámek vlastní. Jsou to lidé jako my, blogeři, jen snad navíc s obrovskou odvahou a podnikatelským duchem. Ani vlastně nemusí mít peníze.Stačí jen základní investici do koupi nemovitosti. Existují totiž evropsky fond dotací na opravy památek.Taky ale asi není bezedný.
Tak si tak nad tím snem přemýšlím, a myšlenky se derou jedna za druhou. Mám docela dost věcí, tam by se toho vešlo. K zámku patří i nějaká zahrada. Ještě jsem teda fakt neviděla zámek bez zahrady. Zahradu bez zámku ano.Tam by se mi vešlo kytíííííí. Hektar kytek, tuny kytek!!! O zámeckým skleníku ani nemluvím, to je samozřejmost!Stejně tak zimní zahrada. Měla bych tři! Nejsem troškař.
Jenže má to i svoje negativa. V zámku bývá zima. A já jsem teplomilka. Jak nemám v pokoji dvacet pět stupňů, halím se do kožešin, tedy do deky.
Ale zase by to otužilo zdraví. Chřipka by brzy zacouvala ze zámeckých vrat.To by se ušetřilo prachů za Coldrexy a sirupy proti kašli.
Mít tak zámek, alespoň na jeden den!
A kdoví, vžďyť ne nadarmo se nejmenuje můj bratránek Král :-)
