Trdlo a café

Stačí tak málo udělat někomu radost. JEN TAK. Od minulých vánoc chodím kolem okýnka TRDLOKAFE. Každý den se ve mě pere pud sebezáchovy a druhý pud zlomyslně našeptávající : Dej si!!! Dnes jsem podlehla.

Váha na mě sice ráno sprostě řvala, ale když musíš tak musíš.
Omamně sladká vůně skořice a vanilky linoucí se na kilometru čtverečním zaručeně  nenechává mé chuťové buňky chladnými. Jsou to  mlsné potvůrky.
Obsluhující slečna, která by potřebovala nejméně dvakrát tolik rukou a nohou ,aby vše stíhala.Opravdu je to makačka, hlídat a válet těsto, zároveň točit kafe a jako bonus být přijemná, Kdoví do kolika hodin. A já nadávám na své trapné čtyři a půl hodiny- oproti tomu -flákačky.
Tak jsem si to dala, kakaovej a horkou kávu, presso.Šla jsem do práce tam to sežrala během asi čtyř hodin, že ,abych nááaaaaahodou neměla výčitky, že to dám naráz, ono to ve finále beztak vyjde nastejno.
Při zpáteční cestě domů opět ta slečna , přijdu k ní a říkám MÁTE TO FAKT VÝBORNÝ, **VY-NI-KA-JÍ-CÍ"" POCHUTNALA JSEM SI... Na mě rozhodně není vidět, že bych trpěla hladem, že mi chutná, že, tak už k vám v životě nepůjdu, to bych asi musela každej den jít asi běhat. A měli jste vidět, jak se krásně usmála -potěšilo ji to a trošku nevěděla jak reagovat..A já měla dvojnásobnou radost.

Hodilo mě to o pár let zpět, kdy jsem coby novopečená a nezkušená pokladní seděla v Tescu a fakt jsem se nenudila.Já jako pozorovatel se nenudím totiž nikdy. Horší je, když pak někdo začne pozorovat mě, to je v pr....i. Co člověk, to jiná povaha. Jeden by vás nejradši umlátil osmikilovým Persilem a duchnama/ rozuměj-peřinama/ a pak přijde taková stará křehká devadesátiletá babička a a řekne DĚVENKO.. HÁDEJ KAM SI SCHOVÁVÁM PENÍZE? :-D
A někdy stačí tak málo k úsměvu.Který nic nestojí.