Svalouši, svalovkyně, horolezci a jiné druhy* exotů* /myšleno jen v dobrém/

Asi mám nějakou zvláštní schopnost přitahovat tuhle sortu týpků. Já, absolutně nesportovně založená, přesněji nemehlo, jsem měla a mám  stále štěstí na partnery výrazně mladší a holdující adrenalinovým sportům. Ale hezky popořádku.

Co by za to některé vrstevnice daly, kdyby měly takové konexe, jako mám já. A ještě  kdyby věděly, že jsem k nim přišla  skoro doslova jako slepý k houslím /nosím silné brýle na čtení/ tak by mě asi závistí snědly, co snědly, doslova sežraly.Kdyby věděly že ten jeden z nich  je doslova dvojník toho herce,  ani nevím jak jmenuje- z těch  hodně Odstínů popelavé. Rozdíl mezi těmi dvěma je jen v pažním tetování mého favorita.

Hlava mi nebere, jak já knedla absolutně odmalička nevedená k žádnému sportu,k tomu i s pár kily navíc, pozor-né nejsem tlustá jen tak nějak mám  ženské proporce na správném místě., jak tedy může někdo takový jako já přitahovat krásné sexy svalnaté muže, dříče z posiloven nebo dokonce mistry v silovém trojboji? Proč zrovna já? 

Já, která jsem  na bruslích stála všehovšudy desetkrát a to ještě naposled v sedmé třídě základky, a to jsem při své poslední  jízdě ani nestihla dojet na led, protože se mi vymstilo moje celoživotní  lemplovství a neuvázala jsem si pořádně brusle.pak už následoval jen převoz do nemocnice , půlroční prázdniny s nechodicí sádrou a jednička z tělocviku .

Nedávno jsem četla jeden zajímavý rozhovor, s paní Vendulou Svobodovu, vdovou po skladateli Svobodovi, že jak teď má partnera výrazně mladšího, začala na sobě makat, posiluje, jezdí s ním na túry kde spí ve spacáku v mínus deseti. A to prý měla v dětství samé zákazy. Citace její maminky: Venoušku, spadneš, tam nelez atd. Něco mi to připomíná a trošku se v tom vidím.

Stojím ve třiceti metrech vysoké haly doslova u stropu, na nohou bohužel klouzavé pracovní boty, pode mnou žádná záchranná siť. Se mnou dva horolezci. Jeden má ruku mezi mýma nohama a usmívá se. Ne, opravdu spolu nic nemáme, kromě  mé karabiny a lana. Dolů se raději nedívám, už vylézt do té výšky mě stálo asi pět infarktů. Srdce mi bije až kdesi v krku,až mám chvilkami pocit, že musí vyskočit ven. Doufám, že to bude jen srdce.  Ale hřeje mě super pocit, že jsem to dokázala, vzdát se strachu a nechat ho tam dole. S diváky, kluky ve věku asi 17-25 let, kteří napjatě čekají až slezu nebo spíš sjedu

dolů. A které bych teď nejraději asi vylískala, protože si to chci opravdu užít.

Tak hoši, jdeme na to. Modrooký společník se usměje, naposled zkontroluje karabinu a  ptá se ,zda to chci pomalu nebo rychleji. odpovím, že čím rychleji, tím lépe. A už sedím na laně a pomalu se spouštím dolů. Řeknu vám, tak zážitek k k nezaplacení Jsem teprve v polovině a užívám si to, ne orgasmus z toho asi nebude,  možná tak při patnáctém  sjezdu, kdoví ! Všichni známe film Holky to chtěj taky, kde se hlavní aktérka udělala třením o sedlo kola, že.

Zem se pomalu přibližuje a kluci obdivně pískají, A jdu na to ještě jednou a ještě. Po asi desátem slanění se ozve  šílený řev. vedoucí haly mě seřve stylem řeznického psa. Musím ale bohužel  uznat, že má pravdu. Zodpovídá za to a kdybych spadla, nezbyde po mě ani mastnej flek.A on na krku soud.

Ale za ten zážitek to stálo.

 Další věc co nechápu je, jak mohou dělat silový trojboj i ženy. Představte si krásnou zrzku, zelenomodré oči, svalnatá sportovní postavy jak zvedne  dvěstě kilo. Já mám problém s desetilitrovou   konví. A slečna přijde, zasoustředí se a za výrazného povyku fanoušků si zařve, poté praští činkou o zem a je tu rekord. Chlapi, záviďte.

Mezi námi, stejně nechápu co z toho mají, přece jen tříselná kýla je tříselná kýla nebo i jiná kýla, nejsem trenér, doktor ani  fyzioterapeut a neznám tak dobře kapacitní  možnosti svalů, ale stejně.  Závodníci mají jak mi ukazoval ten kamarád co závodí v silovém trojboji  stahovadla ze speciálního materiálu, aby jim nevylezla střeva, vpodstatě  něco mezi pánským korzetem a neoprenem dohrormady. 

 Horolezci. Moje velká životní láska. Lukáš. Z malebné  vísky kdesi v Čechách Kounov  u Rakovníka,  vyrostl v hájence vojenský inženýr a letec, voják z povolání a často létající na mise, hlavně ale teď i vášnivý běžec. Jednu dobu také dělal průvodce turistům na Mont Blanc. A protože je i skvělý vypravěč, nikdy se s ním nenudíte. Neznám větší vzrůšo, než lézt v jednu ráno v lodičkách po lešení na vojenskou ubytovnu. Dostal mě na sousloví KOBERCE JATERNÍKŮ.

Občas mrknu na google, to abych věděla, co je u něj nového a není snad  jediné běžecké klání, kde by Lukin nebyl přihlášen. Většinou v tandemu se svým bratrem.Stejně mám podezření že nositelé dnešních dřevorubeckých plnovousů to odkoukali od těch dvou.

Pravda, jeden závod se zavádějícím  názvem Hrob mě trošku zmátl.

 Ale on určitě ví co dělá a do čeho jde Trošku mě také  odradilo MASOCHISTICKY drsnější video z běhu nazvaného  Pět beskydských vrcholů, kdy běžci ve tmě v zimě s odřenými patami a čelovkami už  opravdu mleli z posledního. Obdivuji je, mě po pěti minutách běhu začne píchat v boku. Prý asi špatná technika.

 Tak o tom aspoň napíšu blog! 

SPORTU ZDAR!!!

PS:A pro Lukáše, aby sis jako nemyslel, že jsem na Tebe někdy zapomněla :-)