Mám ráda staré věci. No a????? Prostě už jiná nebudu a navíc, hezké věci nemusí být ani drahé. Říká se, že když Nokii 3310, pozor verze 2002, necháte večer v hospodě na stole, ráno ji tam stopro najdete.
Já si to ale nemyslím, ten telefon je nedocenitelnej, narozdíl od těch dotykovejch šmudláků, který nic nevydrží.Taky jsem si zkusila šmudlit, než se slepily dotykový vrstvy.Několikrát jsem viděla na ulici v přímém přenosu pád na dlažbu a oči pro pláč./Ne moje/.
Když jsem v roce 2002 dostala od firmy svoji první Nokii, ano následovaly Ericsony a véčka a další, tak jsem byla nadšená. Elegantní vzhled v šedé verzi , jednoduchost ovládání a navíc jako bonus, ten telefon je prostě NEZNIČITELNEJ. TĚCH PÁDŮ, co přežil, je nepočítaně.A pořád fungoval. A pořizovací cena byla nemalá, pamětnící mi dají zapravdu deset tácků čistá ruka.Já si ho koupila po roce užívání a spolehlivosti jako záložní za devět kil.
V práci nám vrtáci navrtali blbě zásuvky, takže nabíječka škemrala ještě o pár cm stolu, kterej nešel posunout, takže chudák mobil končil stabilně omotanej okolo otáčecí židle a někdy i pod ní. Vždycky to mělo stejnej průběh, následovala rána, za ní otázka kolegyně s dotykáčem, co to jako bylo a moje odpověď že nic, jen můj telefon a byl klid. Displej se sice chvilku vzpamatovával z pádu, ale po chvilce zas jel. Když jsem měla méně štěstí, odlítl i kryt a jednou dokonce oba.Přední i zadní.
Nic zkompletovalo se a jelo dál, prostě perpetuum mobile, pardon, Nokia.
Mobil nepotřebuju na net ani s ním fotit, od toho mám zrcadlovku kompakt a tři polaroidy, dva analogy na kinofilm. Mám ho jen na volání -nepotřebuju do něj čumět na ulici a v MHD.
Telefon jsem po změně na pracovní pozici samasoběnasebe a machrování s novým luxusním véčkem od Philipse hodila do skříně.Následovala Nokia 7260 takový to esíčko, z kterýho šly dělat už i fotky, no- fotky je nadnesený slovo, bratr by to nazval známkou ono 120 kb velikosti se asi jinak nazvat nedá.Ale i tak se mi podařilo sbalit na sbírku známek pár kamarádů :-) Tak hlavně tam nebyly vidět vrásky žejo.
Uplynulo pár let a esíčko mi dalo kopačky v podobě vypadlých tlačítek, zažilo se mnou opravdu hodně divokou dobu.Mohl to být rok tak 2007-2009.Vzpomněla jsem si na svůj starý telefon Nokia 3310- Jak ráda jsem se k němu po letech vracela!!
Sloužil dalších patnáct let než zkorodovaly konektory a na displeji se objevovaly časem rozsypaná písmena, takže jste volajícího luštili jako křížovku, přinesl mi i pár omylů v podobě špatně vyťukaného čísla.I když poslední rok fungoval jen na nabíječce a dělal mi strašnou neplechu a ve finále stál i za důvodem dutky, když se mi nemohl celý den dovolat zaměstnavatel, nedám na něj fakt dopustit.Je to prostě láska na celý život.
Teď po čtrnácti dnech bez mobilu mám novej. A hádejte jakej? :D
